Klasické endoskopické vyšetření ústy se dnes na řadě pracovišť nahrazuje komfortnějším transnasálním způsobem bez nucení na dávení a říhání, bez kašle, bez nutnosti podávání léků do žíly před vyšetřením. Na rozdíl od dosud používaných endoskopů se při gastroskopii, tedy prohlídce horní části zažívacího traktu, gastroskop nezavádí ústy, ale nosem. Jistě, není to úkon, po kterém by člověk sám od sebe zatoužil, ale když nelze jinak, představuje pro pacienta podstatně menší zátěž a větší komfort než „klasická“ gastroskopie prováděná ústy.
Transnasální přístup má několik výhod:
1. Přístroje (endoskopy) určené k transnasálnímu zavádění mají proti „klasickým“ gastroskopům přibližně poloviční průměr, jejich tloušťka se pohybuje kolem 6 mm. Díky tenčímu přístroji je celé vyšetření jemnější a tudíž pro pacienta méně nepříjemné.
2. Při transnasálním zavedení endoskopu nedojde ke kontaktu s kořenem jazyka, tedy místem, kde je vyvolán dávivý reflex. Kořen jazyka obcházíme při zavedení nosem shora dolů, za neustále kontroly zrakem a ke kontaktu prakticky vůbec nedochází. To znamená méně nepříjemných pocitů pro pacienta, méně dávení a říhání během gastroskopie.
3. Díky přístupové cestě a minimální tloušťce přístroje je možno během celého vyšetření komunikovat s vyšetřujícím lékařem.
4. Vyšetření je pro pacienta celkově méně zatěžující a většinou ani není potřeba injekce na uklidnění a uvolnění (analgosedace) během vyšetření. To znamená, že pacient nepotřebuje doprovod a bezprostředně po vyšetření může vykonávat veškeré činnosti, včetně těch vyžadujících zvýšenou pozornost a koncentraci – např. řízení auta.
5. Vzhledem ke způsobu zavádění endoskopu nosem není nutné lokální znecitlivění v krku a na kořeni jazyka, a proto je možné bezprostředně po vyšetření jíst a pít. (Po standardním vyšetření s lokálním znecitlivěním výše popsaných oblastí je nutno cca hodinu po výkonu nejíst a nepít).
Transnasální gastroskopie je velmi elegantní metoda, proti klasickému přístupu poskytuje pacientovi větší komfort a méně nepříjemných pocitů při vyšetření. Diagnostická výtěžnost metody je plně srovnatelná s klasicky prováděnou gastroskopií; i při přístupu nosem je možno během vyšetření odebrat vzorky žaludeční sliznice, vyšetřit žaludeční chemismus apod.
Pro plánované terapeutické výkony je volba přístroje daná druhem výkonu a přísluší endoskopujícímu lékaři. Jako metodu 1. volby lze tedy transnasální gastroskopii doporučit pro každou diagnostickou gastroskopii.
Přečtěte si také
Epiduroskopie-vyšetření a léčba v jednom