Vrbu lze užívat při nemocech z nachlazení, ale také jako účinné antirevmatikum. Pomáhá při zánětech trojklaného nervu. Z dalších indikací můžeme jmenovat choroby ledvin a močového aparátu, záněty v trávicím ústrojí, zklidnění psychiky u lehčích psychických rozladění, hnisavé kožní defekty a vyrážky.
Bez černý patří mezi nejoblíbenější a také nejznámější léčivé rostliny. Ačkoli nevyniká ani krásou, ani vůní, požíval vždy mezi lidmi veliké vážnosti, o čemž nejlépe vypovídá přísloví: "Před heřmánkem smekni, před bezem klekni." Byl dokonce nazýván selskou lékárnou. Od středověku byl opředen celou řadou pověr. Sídlili v něm duchové, kteří se mstili za zlo, které bylo spácháno v okolí jejich keře. Proto se bez černý často vysazoval kolem chalup a stodol. Dnes si vysazování bezu kolem stavení vysvětlujeme mnohem prozaičtěji -- zápach, který bez šíří, odpuzuje hmyzí škůdce a myši.
Bez se vyskytuje především na pustých a neošetřovaných místech. Setkáme se s ním u venkovských chalup, v pustých zahradách, zbořeništích, skládkách, lesích a loukách. Je to keř nebo stromek se šedohnědou kůrou a houbovitou dření bělavé barvy, které se říká bezová duše. Kvete od května do začátku července. Drobné až nepříjemně vonící květy jsou nažloutle zabarveny. Také kůra a list šíří zápach, odtud i nepříliš lichotivý lidový název bez smradlavý, nebo dokonce smradinky. Květy jsou uspořádány do bohatých květenství. Plody - bezinky mají v průměru 6 mm a jsou barvy fialové až černé.
Rostlinnou drogou jsou především květenství (Flos sambuci) a plody (Fructus sambuci). Květ se sbírá v květnu a červnu, nejvhodnější pro sběr je doba kolem poledne. Celá květenství se odstřihují nůžkami asi s 1 cm hlavní stopky. Doporučuje se květy ukládat volně do košů, aby se nezapařily. Pokud tuto zásadu porušíme a květy při sušení zhnědnou, můžeme je vyhodit. Jistější způsob sušení je zavěšování na šňůru. Sušit by se mělo ve stínu při teplotě nepřekračující 45oC. Plody se sbírají v září a říjnu. Suší se nejprve na slunci a pak se dosušují v troubě až do scvrknutí. Teprve pak se otrhávají ze stopek.
Hlavními obsahovými látkami černého bezu jsou flavonoidy, sliz, silice, třísloviny a také vitamin A a vitamíny skupiny B.
Květ černého bezu je vynikající potopudnou rostlinou. Má též účinky močopudné a příznivě působí na cévy. Jeho spektrum použití je široké, ale nejčastěji se používá k léčbě kašle (podporuje vykašlávání). Plody působí jako prostředek proti bolesti (léčba migrény nebo zánětu trojklanného nervu). Mají i protizánětlivý účinek, slabý projímavý účinek a mírně snižují krevní tlak. List bezu černého lze použít k léčbě revmatizmu, kdy se bolavé klouby zabalí do čerstvých listů. List ve formě čaje čistí pokožku a je součástí čajů k léčbě akné.Z květu černého bezu připravujeme nálev (2 kávové lžičky na šálek nálevu).
Bezinky můžeme usušit a pak z nich připravit odvar, ale mnohem účinnější je šťáva z čerstvých plodů. Tato tekutina může mít své kouzlo i pro ty, kteří přírodní medicíně příliš neholdují, neboť se doporučuje ke šťávě z bezinek přidat vodku nebo brandy a to v poměru 1:5. Šťávu z čerstvých plodů je vždy nutné převařit, tepelně nezpracovaná může způsobit zvracení. Jinak se plody bezu používají v kuchyni k přípravě celé řady pochutin, nejznámější je bezinkové víno našich babiček.
Bez se často kombinuje s ostatními léčivými rostlinami, zejména když se jedná o expektorační směsi (čajové směsi usnadňující odkašlávání) -- nejčastěji s lipovým květem, diviznovým květem nebo proskurníkovým kořenem.
Jak je vidět, bez je typickou podzimní léčivkou, protože období pokašlávání právě klepe na dveře.
Přidat nový komentář