Sítnici si pro zjednodušení lze představit jako tenkou blanku, která je zevnitř v celém rozsahu přiložena ke stěně očního bulbu. Na její vnitřní plochu nasedá sklivec, což je rosolovitá hmota vyplňující větší část vnitřku oka.
Existují tři nejčastější formy této poruchy vidění
1. vnímání červené a zelené barvy
2. porucha vnímání žluté a modré barvy
3. člověk není schopen rozlišovat jednotlivé barvy vůbec
„Příčinou barvosleposti je vrozená porucha vnímání barev. Změna vnímání barev ale může souviset i s některým onemocněním očí, jako například se šedým zákalem či poruchou zrakového nervu. Nejčastěji trápí lidi porucha vnímání červené a zelené barvy. Druhá, o něco méně častá, je porucha vnímání žluté a modré barvy. Třetí typ je velmi vzácný,” popsal Pavel Stodůlka, přednosta sítě očních klinik Gemini.
Čtěte také: Brýle a roušky. Jak vyzrát na zamlžená skla?
Vcítit se do toho, jak svět vidí barvoslepí lidé, není snadné
„Pokud se jedná o úplnou barvoslepost, lze vidění připodobnit k pohledu na vybledlou fotografii. Lidem, jejichž zrak nedokáže rozlišovat mezi červenou a zelenou barvou, se například těžko sbírají jahody. V případě poruchy rozlišování mezi modrou a žlutou se může vlajka Švédska jevit poněkud fádní. Vnímání barev je ovšem velmi subjektivní záležitost. Není proto snadné detailněji popsat, jak se na svět lidé s poruchami vidění barev dívají,” vysvětlil Pavel Stodůlka.
Barvoslepost se nedá léčit
Na trhu ale existují speciální brýle, které pomáhají barvoslepým lidem mezi barvami rozlišovat. O zázračný výrobek se však nejedná.
„Na trhu se skutečně prodávají brýle určené speciálně pro barvoslepé. Tyto brýle filtrují určité vlnové délky světla - každá barva má svou vlnovou délkou. Vyplývá z toho, že přes tyto brýle se rozdíly mezi některými barvami, například mezi červenou a zelenou, zvýrazní, a mohou tedy zrakovou vadu korigovat. Současně se ale rozdíly mezi jinými barvami, například mezi modrou a žlutou, sníží. Je to tedy něco za něco,” řekl Pavel Stodůlka.
Čtěte také: Příznaky šedého zákalu
Barvoslepostí trpí častěji muži než ženy
Statistiky uvádějí, že přibližně jeden z 12 mužů a jedna z 200 žen má určitý stupeň barevné slepoty.
„Barvoslepost je dědičné onemocnění, které je vázáno na chromozom X. Ženy mají dva, muži jeden. Pokud se tedy vada na tomto chromozomu vyskytne, u muže se projeví vždy. U ženy je třeba, aby tato vada byla kódována na obou chromozomech X, což je vzácnější,” vysvětlil Pavel Stodůlka.
Čtěte také: Oční migréna
Porucha rozeznávání barev přináší v běžném životě řadu komplikací
„Barvoslepí lidé mohou mít problémy už během školní docházky. Problematická je pro většinu z nich výtvarná výchova. Nesnáze ale mohou mít i v zeměpise při rozeznávání vlajek jednotlivých států nebo při hledání v mapách. V dospělém životě je to pak řada obtíží. Při zásadní barvosleposti, kdy člověk nerozezná základní signální barvy, jako jsou světla na semaforech, není možné vlastnit řidičské oprávnění,” vysvětlil Pavel Stodůlka.
Čtěte také: Jak nám počítač a mobil (ne)kazí oči
Udělejte si test barvosleposti
Otestovat, zda je člověk barvoslepý, je možné přímo z domova. Nejčastěji se používá zkouška pomocí Ishiharových obrázků (několik z nich je vám k dispozici v naší fotogalerii).
„Barvoslepost se testuje pomocí hned několika metod, k těm nejčastějším patří metoda pomocí Ishiharových obrázků. Test obsahuje několik obrazců a úkolem testovaného je přečíst číslo či písmeno složené z barevných teček obklopených tečkami jiné barvy. Takové testy je možné najít na internetu. Vhodnější je obrázek vytisknout, protože monitor počítače může barvy zkreslovat,” uzavřel Pavel Stodůlka.
Zdroj: www.gemini.cz
