Tento termín označuje estetickou operační metodu upravující vzhled a napětí břišní stěny. Upravuje se nadbytek tukové tkáně a kůže u převislého a ochablého břicha, případné deformity břišní stěny, kýly, nevzhledné jizvy nebo rozestup svalů břišní stěny.
Artroskopie je moderní vyšetřovací a léčebná metoda onemocnění kloubu. Díky ní lékař může kloub prohlédnout pomocí endoskopického nástroje, tzv. artroskopu, a pokud je třeba, přímo v něm provést chirurgický zákrok. Artroskopie je miniinvazivní metoda, která se provádí z několika (zpravidla dvou) vpichů do kolenního kloubu. Jedním vpichem se do kloubu zavádí kamera, dalšími se do kloubu zavedou pracovní nástroje, jimiž je možné vnitřní struktury kloubu osahat, případně ošetřit.
Artroskopii můžeme rozdělit na dvě skupiny, diagnostickou a terapeutickou. Diagnostická artroskopie slouží ke zjištění abnormálního nálezu. Terapeutická artroskopie umožňuje ošetření poraněných struktur. U kolene se jedná nejčastěji o menisky a chrupavku. Doba operace je obvykle asi 30 minut, ale je-li poškození rozsáhlejší, může být výkon delší. Na konci operace, se vstřikuje do kolen lokální anestezie, což snižuje bolestivost po dobu asi 10 až 12 hodin po operaci. To vysvětluje, proč pacienti mohou mít větší bolesti až následující den po operaci.
Výhody artroskopie
- miniinvazivní zákrok
- zpravidla 2 malé, 5-10mm dlouhé ranky na předkolení
- umožňuje přesné zhodnocení stavu nitrokloubních struktur jejich funkční (dynamické) vyšetření, což jiné zobrazovací metody neumožňují
- menší pooperační otok a bolestivost kloubu
- okamžitá mobilizace pacienta
- velmi rychlý návrat k pracovní a sportovní činnosti
Nevýhody artroskopie
Artroskopické operace nemají ve srovnání s klasickými, otevřenými operačními zákroky žádné výraznější nevýhody. Mezi ty patří to, že zákrok musí provádět operatér se zkušeností s artroskopickou operativou a je nutné speciální vybavení – optická soustava, artroskopické vodní pumpy, speciální chirugické nástroje a přístroje pro artroskopickou operativu.Co se operačně v kolením kloubu ošetřuje
Menisky – jsou artroskopií nejčastěji ošetřovanými strukturami kolenního kloubu. Při artroskopii je možné buď meniskus zachovat a přišít utrženou část zpět nebo jej odstranit. Vhodný způsob ošetření závisí od typu poranění menisku, věku pacienta, stavu ostatních kloubních struktur.
Chrupavky – jsou další, často poškozenou strukturou kolenního kloubu. Chrupavka se může poškodit buď degenerativně (opotřebením = artróza kloubu) nebo při úrazu.
Nitrokloubní (zkřížené) vazy – poškození předního zkříženého vazu je jedním z nejčastěji vznikajících úrazů u kontaktních sportů či jiných rizikových sportů, např. lyžování. Přetržený přední zkřížený vaz není možné sešít. Vaz se pouze odstraňuje, působíli překážku v kloubu, nebo je nahrazen – je provádena takzvaná „plastika“ předního zkříženého vazu.
Jaký je režim pacienta před výkonem
Před operačním výkonem není nutné podstupovat speciální režim, je však vhodné se vyhýbat výraznější fyzické aktivitě a činnostem, při kterých by mohlo dojít k podvrtnutí kolenního kloubu, a tak k jeho dalšímu poškození. Jinak se na pacienta vztahují všechna obecná doporučení před plánovanými operačními výkony.
Postup při operačním výkonu
Artroskopie lze provádět v místním, celkovém a epidurálním znecitlivění. Většina lékařů dává přednost celkové anestezii z těchto důvodů: Je dosaženo úplného uvolnění svalstva. Operace probíhá pod menším časovým tlakem. Lze zvolit libovolný počet vstupů do kloubu.
Ve většině případů bude použita tlaková manžeta, která svým tlakem zamezí po dobu operace průtoku krve operovanou končetinou, tím se sníží krevní ztráty a zpřehlední se operační pole. Kloub je otevřen malým cca 0,5 cm velkým řezem a tudy je do kloubu zavedena kamera. Druhým řezem je zaveden malý instrument, který umožní přezkoušení všech struktur. Během operace je kloub pro větší přehlednost naplněn tekutinou. Vzhledem k charakteru výkonu mohou být vytvořeny další otvory.
V některých případech mohou být použity materiály sloužící k sešití menisku. Podle typu operace se odvíjí její délka, poloha a množství kožních řezů. Váš lékař vás bude podrobně o zamýšlené metodě informovat. Po skončení operace jsou vstupní ranky zašity.
Jaké jsou možné komplikace a rizika
Přes nejvyšší opatrnost se mohou vyskytnout některé komplikace:
- alergické reakce – podání anestetik nebo jiných léků mohou způsobit zarudnutí, otoky, svědění nebo nevolnost.
- trombóza a zánět žil – trombóza se může objevit již v prvních dnech po operaci, ale nejčastěji kolem 10.-28. dne. Projeví se například otokem lýtka, pocitem tlaku v lýtku i v klidu, při přetažení špičky nohy dojde k výrazné bolesti v zadní části lýtka apod. Jakmile budete mít tyto příznaky, ihned kontaktujte lékaře.
- otok operovaného kloubu – po operaci dojít k otoku kolena, jedná se o náplň kolena krví. Otok se projeví jako zatvrdnutí stehenního svalu v prostoru nad čéškou. V prvních dnech se doporučuje nevytahovat krev z kloubu (pouze v případě velkého tlaku nereagujícího na analgetika). Vytažení krve je vhodné nejdříve při první kontrole.
- poranění okolních struktur (např. svalů, šlach, cév a nervů) – může vést přes okamžité ošetření k dočasné nebo trvalé poruše překrvení a hybnosti končetiny.
- infekce v kloubu – vede k otoku, bolestem, zarudnutí. Může přes intenzivní léčbu trvat dlouhou dobu a prodloužit tak celkovou léčbu.
- zchudnutí a zkrácení svalů, šlach a ztuhnutí kloubu – na základě klidového postavení končetiny v rámci hojicího procesu si vyžádá rehabilitační cvičení k obnově hybnosti
- omezení pohybu – po ortopedických operacích, které významněji zasahují do pohybového aparátu, může dojít k omezení pohybu operovaného kloubu z mnoha důvodů – po nutné fixaci ortézou či sádrou, vytvořením srůstů v operovaném kloubu či srůsty eventuálně kalcifikacemi v okolí operovaných kloubů, malou spoluprací pacienta či málo aktivním přístupem při rehabilitaci a samostatném cvičení i z mnoha dalších důvodů, které nejsou předvídatelné a mnohdy velmi špatně ovlivnitelné.
Jaký je režim pacienta po provedení výkonu
Pro dosažení očekávaného výsledku operace je nutné respektovat všechna lékařská doporučení. V případě ambulantní operace je nutné si domluvit odvoz z nemocnice. Při bolesti, poruchách hybnosti, čití a změně barvy kůže operované končetiny, otoku či bolesti lýtka, dechových obtížích vyhledejte ihned lékaře. Může se jednat o první příznaky poruchy překrvení končetiny. Při artroskopických operacích na dolních končetinách dostanete na nezbytnou dobu francouzské nebo podpažní berle. O délce používání berlí a zátěži vás bude informovat váš ošetřující lékař nebo operatér. Po dobu, kdy nebudete končetinu zatěžovat, je doporučena aplikace léků na ředění krve jako prevence trombózy. Při bolesti je doporučen Ibalgin 4OO až 4 x denně. Prevence otoku – ledování. Při zvýšené teplotě je vhodné použít lék s účinnou látkou paracetamol (např. Paralen). Při teplotách nad 39°C je vhodné kontaktovat lékaře.
Jak dlouho je nutné fyzické šetření?
Po diagnostické a jednoduché operační artroskopii je nutné šetření operované končetiny po dobu 1 -2 týdnů chůzí o berlích se zátěží do 1/3 váhy a doba pracovní neschopnosti je cca 2-4 týdny. Podle typu provedeného výkonu může být doba léčby delší a doplněná imobilizací v ortéze. Stejně tak i délka rekonvalescence a rehabilitace se liší v závislosti na tíži zranění a zvolené léčbě.
V prvních dnech se doporučuje klidový režim. Jakmile ustoupí otok kolena, můžete zkoušet rozcvičovat koleno. Zpočátku při ohybu ucítíte pocit tlaku, které je způsoben otokem v kloubu. Otok se může ledováním sám postupně vstřebat a ohyb se tak bude uvolňovat.
O zahájení vhodné rehabilitace rozhodne váš operatér. K rozcvičení je vhodná jízda na kole, rotopedu nebo plavání.
Při sešití menisku musíte být ještě opatrnější než při odstranění poraněné části. Ortézu musíte nosit čtyři až šest týdnů, abyste zabránili nechtěným pohybům při chůzi, ale třeba také ve spánku. Několik týdnů vůbec nesmíte došlapovat a musíte dbát na cíleně vedenou rehabilitaci. Na plnou zátěž se můžete těšit přibližně po dvou až třech měsících.
