Antibiotika - léky, nezastupitelné v léčbě infekcí

Antibiotika jsou látky používané k  léčbě nebo prevenci různých infekčních onemocnění způsobených bakteriemi, v menší míře mohou působit i na některé druhy hub a parazitů. Nejsou však účinná při virových onemocněních.

Historie antibiotik

Objev prvního antibiotika je připisován skotskému mikrobiologovi Alexandru Flemingovi, který si v  roce 1928  všiml, že bakterie nemohou přežít v  misce obsahující plíseň Penicillium notatum. Moderní éra antibiotik však byla zahájena až ve 40. letech 20. století, kdy německý biochemik Ernest Chain se spolupracovníky zveřejnil podrobný popis vlastností extraktu kultury této plísně a  kdy také byla nalezena cesta, jak vyrábět velká množství čistého penicilinu. V roce 1945  dostali Alexander Fleming i  Ernest Chain Nobelovu cenu.

Čtěte také: Zánět močových cest pozná až polovina žen

Jak lze antibiotika rozdělit

Antibiotika se dají dělit z různých hledisek, mezi hlavní patří:

Způsob účinku

• Baktericidní - díky jejichž účinku jsou bakterie usmrcovány
• Bakteriostatická - zastavují růst a množení bakterií.

Podle spektra účinnosti

• Antibiotika úzkého spektra účinnosti - působí pouze na užší skupinu bakterií. Používají se, pokud je přesně známá příčina infekce. Jejich podávání se musí opírat o  výsledky mikrobiologického vyšetření nebo o jasný klinický obraz. Výhodou je, že léčí cíleněji a šetrněji, méně poškozují tělu vlastní a prospěšné bakterie.
• Antibiotika širokého spektra účinnosti (tzv. širokospektrá) - působí současně na více druhů bakterií. Výsledkem jejich působení je nejen poškození původců infekce, ale i  poškození bakterií, které jsou tělu vlastní. Používají se, když není jasná příčina infekčního onemocnění nebo pokud je onemocnění způsobeno různými druhy bakterií.

Léčba antibiotiky by měla být zahájena až po stanovení původu infekce - k  tomu je třeba odebrat vzorek krve, moči nebo tkáně a  odeslat do mikrobiologické laboratoře. Lékař však potřebuje zahájit léčbu infekce co nejdříve - proto musí často spoléhat na své zkušenosti a znalosti a na jejich základě zvolí antibiotikum. Po obdržení výsledků z laboratoře může léčbu upravit.

Dnes se již vyvíjejí rychlé testy na přítomnost některých konkrétních bakterií, které může lékař provést během několika minut přímo v ordinaci. Příkladem je test pro rychlou diagnostiku streptokokových infekcí, jako jsou angína, spála, záněty nosohltanu. Jedná se o klasický výtěr z krku, kdy přítomnost streptokoka lze zjistit do 10  minut. Dalším rychlým testem je test na stanovení bakterií v moči.

Profylaktické podávání antibiotik

V některých spíše výjimečných případech je třeba antibiotikum podat jako ochranu před infekcí, která by teprve mohla nastat. To platí například pro náročné chirurgické výkony s  rizikem vzniku infekčních komplikací (operace srdce, kloubů a podobně).

Nežádoucí účinky antibiotik

Stejně jako podávání jakýchkoli jiných léčivých přípravků může i  podávání antibiotik vyvolat některé nežádoucí účinky.

Průjem – bývá způsoben narušením ochranné bariéry vytvářené mikroflórou tlustého střeva. Průjem spojený s užíváním antibiotik může vzniknout v 5 až 30 % případů, přičemž tento poměr se zvyšuje s tím, jak se rozšiřuje spektrum podávaných léků.

Kvasinkové infekce u žen - U  žen může dojít k narušení mikroflóry v pochvě, což bývá hlavní příčina vaginálních zánětů.

Pro obnovení přirozené mikroflóry ve střevě nebo pochvě se doporučuje, zejména při dlouhodobější léčbě širokospektrými antibiotiky, užívat probiotika – živé bakterie nebo kvasinky.

Alergické reakce - během léčby se může objevit kožní vyrážka, zpravidla svědící. V  takovém případě je nutno léčbu ukončit a co nejdříve se domluvit s ošetřujícím lékařem na dalším postupu. Pokud by se v  léčbě pokračovalo, existuje zvýšené riziko, že se alergická reakce bude zhoršovat. Některá antibiotika mohou způsobit alergickou vyrážku při současném působení slunečního záření na kůži. Proto je nutno se v době užívání těchto antibiotik chránit před osluněním.

Velmi vzácně se může objevit velice závažná kožní reakce postihující celé tělo, otoky nebo spasmus průdušek. Nejtěžší formou alergické reakce je anafylaktický šok – život ohrožující reakce, která se projevuje dušností, poklesem krevního tlaku a oběhovým selháním.

Změny funkce jater, ledvin nebo jiných orgánů – patří mezi vzácné závažné nežádoucí účinky.

Většina antibiotik neovlivňuje účinnost antikoncepčních pilulek, avšak jedno z nich, rifampicin, antikoncepční přípravky v těle ničí a jejich účinek tak ruší. Některá jiná, například Amoxycilin, mohou účinnost hormonální antikoncepce snižovat. Pokud hormonální antikoncepční tablety užíváte, upozorněte na to vždy svého lékaře.

I přes uvedené nežádoucí účinky jsou antibiotika nepostradatelné léky, nezastupitelné v léčbě infekcí.

Proč začínají být bakterie proti antibiotikům odolné?

Je to začarovaný kruh – čím častěji se bakterie s antibiotiky setkávají, tím rychleji si vypěstují odolnost na ně. Odolnost vůči antibiotiku je přirozený jev způsobený mutacemi v genech bakterií. Přehnané a nevhodné používání antibiotik nicméně urychluje vznik a šíření rezistentních bakterií. Působením antibiotik jsou citlivé bakterie usmrceny a odolné bakterie mohou dále růst, množit se, šířit a způsobovat infekce u jiných lidí, kteří antibiotika nikdy neužívali.

Jedním z  důvodů rostoucí rezistence je zbytečné užívání antibiotik při onemocněních virového původu. Antibiotika na viry neúčinkují, působí pouze na bakterie.

K onemocněním virového původu patří: většina infekcí krku a  uší, chřipka, běžná nachlazení, většina  akutních zánětů průdušek (bronchitid), spalničky, zarděnky, žloutenka, AIDS.

K  onemocněním bakteriálního původu pak patří: ve většině případů angína, zánět mozkových blan (meningitida), infekce močových cest, infekce pohlavních orgánů, kožní infekce a infekce ran.

Někteří lékaři mají dnes již v  ordinaci k  dispozici jednoduchý test, který umožňuje zjistit, zda je infekce bakteriálního původu, a mohou tak předejít zbytečnému předepisování antibiotik. Jedná se o tak zvané CRP vyšetření. CRP (C–reaktivní protein) je bílkovina, jejíž hladiny se zvyšují 6–12  hodin od začátku zánětlivého procesu, u  bakteriálních infekcí mnohem více než u virových. Normální hodnoty CRP jsou 0–7mg/l. Velké zvýšení koncentrace CRP je typické pro bakteriální infekce a  tedy pro indikaci antibiotické léčby.

Vyšetření CRP je ideálním řešením. Nemocnému se odebere malý vzorek krve a přímo v ordinaci se umístí do hodnotícího přístroje. Výsledek je hotový za několik minut. Je-li CRP vyšší než 40 mg/l, je vysoká pravděpodobnost bakteriální infekce a je to uspokojivým důvodem k nasazení antibiotik.

Čtěte také: Nechcete brát antibiotika zbytečně?

Bakterie rezistentní současně vůči více antibiotikům (tzv. multirezistentní bakterie) mohou způsobovat řadu různých infekcí: infekce močových cest, zápal plic, kožní infekce, průjmy, infekce krevního řečiště. Místo, kde infekce probíhá, závisí na druhu bakterie a na stavu pacienta.

Proč je antibiotická rezistence problém?

Léčit infekce způsobené rezistentními bakteriemi je složité: běžně užívaná antibiotika již neúčinkují a lékaři musí vybírat antibiotika jiná. Tím se může zpozdit podání správné léčby pacientům, což může mít za následek komplikace, včetně úmrtí. Pacient může také potřebovat intenzivnější zdravotní péči či použití alternativních a dražších antibiotik, které mohou mít závažnější vedlejší účinky.

Před objevem antibiotik umíraly tisíce lidí na bakteriální onemocnění, například na zánět plic nebo pooperační infekce. Od doby, kdy byla antibiotika objevena a začala se používat, se stále více původně citlivých bakterií stává rezistentními. Bakterie si také vytvořily mnoho různých způsobů boje proti antibiotikům. Protože rezistence stále narůstá, a v posledních letech bylo objeveno a uvedeno na trh jen několik nových antibiotik, je v současnosti problém rezistence vůči antibiotikům významnou hrozbou pro zdraví veřejnosti.

Co je "nevhodné" používání antibiotik?

Kdy užíváte antibiotika z nesprávného důvodu: většina nachlazení a chřipek jsou způsobeny viry, proti nimž antibiotika NEJSOU účinná. V těchto případech se váš stav užíváním antibiotik nezlepší: antibiotika nesnižují horečku ani neomezují příznaky, jako například kýchání.

Kdy užíváte antibiotika nesprávně: jestliže zkracujete délku léčby, snižujete dávky, nedodržujete správně dávkovací intervaly (berete lék jednou místo 2krát či 3krát denně, jak bylo předepsáno), nebude ve Vašem těle dostatek léčiva a bakterie přežijí a mohou se stát rezistentními. Dodržujte vždy pokyny svého lékaře, kdy a jak antibiotika užívat!

Základní pravidla užívání antibiotik

• Užívejte antibiotika jen v nutných případech (ne při virových onemocnění), antibiotika nejsou univerzálním lékem na nachlazení.
• Vždy užívejte jenom antibiotika předepsaná lékařem, nepoužívejte "zbytky" z domácí lékárničky ani antibiotika získaná bez lékařského předpisu.
• Pokud lékař antibiotika předepíše, je nutné zahájit léčbu ihned.
• Dodržet délku podávání – antibio­tika se neužívají do doby „než mi bude dobře“, je nutné je užívat, dokud se bakterie nevyloučí z organismu, což může být i několik dní poté, kdy odezněly příznaky onemocnění. Předčasné ukončení léčby může vést k opětovnému vzplanutí infekce a ke vzniku bakteriální rezistence k danému antibiotiku.
• Dodržujte velikost dávek a dávkovací intervaly, včetně dalších doporučení týkajících se způsobu podávání – doporučujeme pročíst příbalovou informaci. Tuto informaci by měl samozřejmě též podat lékař nebo lékárník (například ně­která antibiotika ztrácejí účinnost v kombinaci s mlékem, při užívání jiných není vhodné pít kyselé nápoje, u některých je vhodné užívání s jídlem z důvodu zmírnění nežádoucích účinků nebo naopak důsledně na lačno).

Proč musím dobrat antibiotika

Dlouhotrvající bakteriální onemocnění mohou být způsobena právě špatným užíváním antibiotik. U bakteriálních infekcí neplatí, že pokud se nám uleví (poklesne teplota, odezní bolest hlavy), bakterie už v těle nejsou. Platí to přesně naopak. Bakterie nejen, že v těle stále jsou a čekají na vhodnou příležitost, ale mohou se naučit s antibiotikem, které jsme jim podávali v malém množství, žít (odborně se tomuto jevu říká rezistence) a toto antibiotikum se stává v další terapii neúčinné. Přesto z výzkumů vyplývá, že vysoké procento pacientů neužívá antibiotika správně (nevyužívá celé balení, neužívá je pravidelně atd.). Léčba onemocnění může být potom zbytečně komplikovaná, nákladná a může končit i v nemocnici.