Cévní mozkové příhody představují jedno z nejzávažnějších onemocnění mozku a jsou po infarktech myokardu a zhoubných nádorech třetí nejčastější příčinou smrti.
Zužování věnčitých (koronárních) tepen aterosklerotickým procesem může mít různé klinické projevy, které shrnujeme pod společný název "ischemická choroba srdeční" (ICHS). Jejím nejznámějším projevem je infarkt myokardu, častějším a hlavně dlouhodobým projevem jsou svíravé bolestivé pocity na hrudi, které označujeme jako anginózní bolesti neboli stenokardie. Samo pojmenování "angina", odvozené od latinského "angere" = zužovat, vyjadřuje pocit svírání, až škrcení -- proto se používá i u bolestivé infekce hrdla, známé anginy streptokokové.
Angina pectoris [čti "pektoris"] je definovaná jako svíraná, tlaková či pálivá bolest na hrudi, ne přesně ohraničená, většinou pociťovaná za hrudní kostí nebo nalevo od ní, která může vyzařovat do levého ramene, levé paže, ale také do krku nebo nadbřišku. Bývá spojena s pocitem nedostatku vzduchu nebo obtížným dýcháním (dušností), tísní, často také s nevolností, někdy i pocitem na zvracení a studeným opocením. Trvá několik minut až několik málo desítek minut -- při delším trvání je vždy na místě podezření na akutní infarkt myokardu.
Podstatou anginózních obtíží je relativní nedostatek kyslíku, kterého přináší krev zúženými tepnami méně, než je právě potřeba. Proto se nejčastěji bolest objevuje při námaze (chůze do schodů, nesení i malé zátěže, vyjití z teplé místnosti na chladný vzduch) nebo při rozrušení. Po odpočinku nebo zklidnění bolest ustupuje. Nemocný s chronickými obtížemi většinou anginózní bolest dobře rozpozná od jiných obtíží (např. bolestí páteře) a ví, kdy ho nejspíše postihnou. Neplatí to samozřejmě vždy a největší problémy dělá toto rozlišení (tzv. diferenciální diagnóza) u lidí, kteří mají takové obtíže poprvé nebo se jejich charakter změní (nestabilní angina pectoris).
Stenokardie většinou dobře zareagují na podání nitroglycerinu nebo nitrátů. Z těchto látek se v srdečním svalu (myokardu) uvolňuje oxid dusný, NO, který působí rozšíření tepen, a tím zlepší přísun kyslíku do svalových buněk. Pakliže po nitroglycerinu (ať již ve formě tablety, která se nechá rozpustit v ústech, nebo spreje) nedojde k úlevě, je vždy na místě vyhledat lékaře (nebo ho raději přivolat) a přesvědčit se, zda se nejedná o infarkt myokardu. To lze zjistit pomocí elektrokardiografického vyšetření (ekg) nebo vyšetření vzorku krve.
U nemocných s anginou pectoris podáváme nitráty ve formě kapslí dlouhodobě, a to jednu kapsli ráno a jednu v poledne. Tento způsob dávkování předchází ztrátě účinnosti léku. Pokud je diagnóza anginy pectoris nejasná, je vhodné vyšetřit nemocného metodou zátěžové ergometrie, při níž šlape na kole (bicyklovém ergometru) a současně je snímáno ekg. Pokud se v důsledku námahy dostaví bolest na hrudi, na ekg se objeví typické změny a diagnóza je potvrzena.
Přítomnost anginy pectoris také může nemocného ochránit před infarktem, je-li včas provedeno znázornění věnčitých tepen (koronarografie) a v případě určitého typu nálezu provedeno rozšíření zúženého místa balónkovým katétrem (angioplastika) nebo překlenutí stenózy cévním štěpem (by-pass). Samozřejmě že ne každá bolest na hrudi je ihned důvodem k provedení koronarografického vyšetření. Také zdaleka neplatí, že kdo má anginózní bolesti, musí dříve či později dostat infarkt. To platí hlavně u starších nemocných, zatímco v mladším věku, zvláště při přítomnosti více rizikových faktorů (změny krevních lipidů, zvýšený krevní tlak, kouření) může být infarkt myokardu vůbec prvním (a někdy i posledním) projevem ICHS.
Přidat nový komentář