Nejčastěji se vyskytuje Alzheimerova choroba, která byla popsána už v roce 1907 německým lékařem Aloisem Alzheimerem a ve stejném roce i českým lékařem Oskarem Fischerem. Onemocnění se vyskytuje obvykle ve vyšším věku a jeho projevy jsou pozvolné a zpočátku nenápadné. To může být také velkým úskalím včasné diagnózy tohoto onemocnění. Někdy se příznaky onemocnění chybně zaměňují za projevy přirozeného stárnutí a demence bývá diagnostikována později, nebo dokonce vůbec. Méně často se vyskytuje i tzv. časná forma Alzheimerovy choroby, kdy příznaky přichází ve 30, 50 letech věku, což se stává zhruba v 10 % případů. Proto by nebylo správné spojovat tyto příznaky pouze s vyšším věkem.
Druhou nejčastější demencí je vaskulární, kdy se objeví příznaky nemoci na podkladě cévního onemocnění (cévní mozková příhoda, ischemická choroba aj.). Projevy vaskulární demence se mohou lišit podle míry a místa poškození. Obvyklý průběh je tzv. schodovitý, tedy zhoršování není plynulé, ale chvíli se zdá být stav stejný a následně může dojít k rychlejšímu poklesu. Celkově také výkon člověka může značně kolísat během dne i mezi jednotlivými dny. Tento typ demence je v četnosti následován smíšeným typem demence, kdy se projevují příznaky cévního onemocnění i projevy Alzheimerovy choroby.
Čtěte také: Deset časných příznaků Alzheimerovy choroby
Vzácněji, v cca 10–15 % případů, se vyskytuje demence s Lewyho tělísky, při které dochází rovněž k úbytku kognitivních funkcí, ale navíc se projevují i potíže s hybností, tzv. parkinsonický syndrom, doprovázený častými pády. Popsána je také například frontotemporální demence, kdy mohou být nápadnější zejména změny chování. Chování může být neadekvátní, objevují se změny sociálních dovedností a změny v emocích, přitom poruchy paměti se mohou vyskytovat až později. Demence se může objevit také u jiných onemocnění, jako je třeba Parkinsonova choroba. Dále existuje celá řada vzácnějších typů demence.
Jak se pozná demence
Demence se projevuje narušením kognitivních funkcí (poznávacích funkcí mozku jako paměť, řeč, myšlení, úsudek, plánování, pozornost aj.), provází ji také změny a poruchy chování a nálady (tzv. behaviorální a psychologické symptomy u demence), vede k poruše soběstačnosti, celkově má významné sociální dopady na člověka i jeho okolí.
Mezi prvními příznaky onemocnění se často objevují poruchy krátkodobé paměti. Každému se může stát, že zapomene, kam co položil, ale nemocný člověk bude věci hledat často, může je zakládat na nesprávná místa. Nemusí si pamatovat, že byl v obchodě, a druhý den tam bude chtít jít znovu. Může se opakovaně ptát na stejné otázky nebo zapomínat na domluvené termíny schůzek. Narušení řečových schopností se obvykle projevuje chudší slovní zásobou, problémy vyjádřit se nebo najít vhodná slova a pojmy.
U lidí s narušenými prostorovými schopnostmi se vyskytují potíže, kdy bloudí i na známějších místech. Problémy často nastávají také v oblasti správy financí, například s placením složenek. Může být najednou těžké vybírat peníze z bankomatu, ačkoliv to byl nemocný zvyklý dříve dělat. Člověk najednou zapomene brát léky, nebo jich naopak vezme více. Má problémy ovládat dosud pro něj známé přístroje a spotřebiče (jako telefon, mikrovlnku či žehličku). Další, čeho si častěji všimne spíš okolí nemocného, je postupná ztráta zájmů, úbytek koníčků a aktivit.
S tím, jak člověk ztrácí schopnosti, které dříve měl, může být více smutný, plačtivý až depresivní. Hůře také chápe, co se kolem něj děje, může se u něj vyskytnout strach, nejistota, neklid až úzkost, u někoho také podrážděnost a agrese. Se ztrátou paměti i úsudku se někdy objevuje podezíravost, například člověk nemůže najít své věci a obviňuje okolí z jejich schování.
Přes snahu vysvětlit mu, že to tak není, nemusí vysvětlení kvůli nemoci pochopit a přijmout. Velice brzy se objevuje, zejména u Alzheimerovy choroby, ztráta náhledu na onemocnění – nemocný člověk těžko přijímá upozornění, že více zapomíná, a občas může odmítat například vyšetření lékařem.
Další oblast, kterou postihuje demence, je postupná ztráta soběstačnosti v běžných denních činnostech. Nejprve nemocný hůře zvládá komplexní činnosti, jako je už zmiňovaná správa financí nebo cestování např. MHD, později to však mohou být i jednodušší činnosti jako úklid, nákup, vaření či hygiena a oblékání. Narušení soběstačnosti nemusí být a nebývá jedním z prvních příznaků demence, ale může se projevit až s postupem nemoci.
Čtěte také: 13 mýtů o Alzheimerově nemoci
Ne vždy je na vině demence
Může se zdát, že každá porucha paměti znamená demenci. Není tomu tak, člověk může zapomínat z řady dalších příčin. Zmíněná deprese se může skutečně vyskytovat u nemocného s demencí, ale může i sama o sobě způsobovat potíže s pamětí. Člověk je pak nesoustředěný, zapomíná, je unavený, ztrácí zájem o věci kolem sebe, jeho mozek je přetížený problémy, nad kterými neustále přemýšlí. Deprese je ale na rozdíl od demence lépe léčitelná.
Zapomínání a nesoustředěnost se objevuje také u lidí s poruchami spánku nebo s úzkostnou poruchou. Příčinou může být cévní mozková příhoda, úrazy mozku, dehydratace, delirium nebo působení stresu a významných životních změn.
Vždy je dobré odhalit, co by mohlo být příčinou daných potíží, aby se mohla zavčas zvolit vhodná léčba a další postupy. Pozoruje-li člověk jakoukoliv změnu paměti, řeči, myšlení, je možné obrátit se na praktického lékaře nebo podstoupit bezplatné vyšetření pomocí testů například v kontaktních místech České alzheimerovské společnosti po celé ČR. V současné době neexistuje kauzální léčba demence (léčba namířená proti příčině onemocnění), nicméně některé medikamenty (tzv. kognitiva) mohou ovlivnit, zpomalit progresi onemocnění.
Čtěte také: Vyšetření dříve odhalí Alzheimerovu chorobu
Jak velký problém je demence
Počet lidí s demencí je podle zprávy WHO z roku 2015 ve světě kolem 47,47 milionů a předpokládá se, že jejich počet bude dále narůstat. V České republice se odhadoval počet lidí s demencí v roce 2014 na 153 tisíc, v roce 2020 to bude pravděpodobně už 183 tisíc lidí, i když skutečná čísla mohou být vyšší z důvodu, že část lidí není nikdy vyšetřena a diagnostikována.
Čtěte také: Alzheimerova choroba - možnosti vyšetření a léčby
Prevence demence, co lze a co nelze ovlivnit
Ukazuje se, že nejsilnějším rizikovým faktorem je věk. Zatímco ve věku 65 let postihuje demence jednoho člověka zhruba ze třinácti, v 90 letech je to jeden člověk ze dvou (Zpráva o stavu demence 2014, ČALS). Výzkumy naznačují, že určitý podíl mohou mít i genetické vlivy, a to zejména u časných forem Alzheimerovy choroby (příznaky před 60. rokem věku). Riziko vzniku demence může zvýšit genotyp apolipoprotein (APOE4). Za modifikovatelné rizikové faktory demence jsou považovány onemocnění srdce a cév (mozková příhoda, srdeční infarkt), neléčený vysoký krevní tlak (zejména ve středním věku), vysoká hladina cholesterolu v krvi, diabetes mellitus 2. typu. Rovněž kouření, nadměrné užívání alkoholu, obezita.
Z tohoto důvodu se jeví jako prospěšné dodržování zásad zdravého životního stylu, často je zmiňovaná například středomořská strava (ryby, libové maso, ovoce, zelenina, olivový olej…). Za obecně prospěšné se považují potraviny obsahující antioxidanty, pro mozek a srdce pak nenasycené mastné kyseliny (n-3, hlavně tučné ryby). Stejně tak prospěšná je i psychická aktivita, čtení, luštění, společenské hry, zkrátka jakékoliv učení se novým věcem, které pomáhá udržet mozek v kondici. Pravidelný a dobře vedený kognitivní trénink pak může pomoci oddálit nástup onemocnění. Neméně důležitý je i pohyb, který hraje roli v prevenci řady onemocnění, včetně demence. Pro seniory je přínosné například 30 minut rychlejší chůze denně, plavání nebo tanec. Takové aktivity mohou člověka přivést do společnosti dalších lidí, bojovat proti osamělosti, a pomáhat tak ovlivňovat náladu, protože i dobré společenské vztahy a psychická pohoda jsou důležitými prvky v boji proti těmto onemocněním.
Mgr. Markéta Šplíchalová
Česká alzheimerovská společnost, o. p. s.
