Aloe

Každá rodina má nějaký příběh, který se traduje nejlépe v ústním podání z generace na generaci. Obvykle jsou to veselé či smutné scénky z historie rodu typu: jak se babička seznámila s dědečkem na bruslích, jak prastrýc havaroval na motocyklu Laurin & Klement, či jaké zmatky provázely narození toho či onoho dítěte. Naše rodina má v archivu zcela unikátní příběh. Můj pradědeček, který pracoval jako zahradník na zámku v Hořovicích, si údajně vypíchl oko o rostlinu aloe, když ji chtěl zalít a nešťastně se k ní sklonil.

Odmalička, pokud jsme někde v parku narazili na velkou aloe ve dřevěném květníku, mi příbuzní tvrdili: "Tak to je ta zlá aloe, o kterou si pradědeček vypíchl oko". Jejich líčení bylo natolik sugestivní, že si dodnes myslím, že nějaký rulík zlomocný či bolehlav jsou proti aloe směšný plevel. Pamětníci včetně pradědečka jsou již dávno po smrti, takže získat podrobnosti je téměř nemožné. Očekávala bych, že na rodinných fotografiích bude mít pradědeček přes oko černou pásku. Protože tomu tak není, dávám spíše za pravdu tetě, která tvrdí, že to nebyl pradědeček, ale nějaký jeho pomocník, že si oko nevypíchl, ale pouze se to něj šťouchl, a že nakonec vůbec nešlo o aloe, ale o větev nějakého stromu. A já v tom žila bezmála třicet let!

Ale teď už k rostlině aloe. Užíváno je více než 200 druhů aloe, jež pocházejí z východní a západní Afriky a Středomoří. Jedná se o teplomilné keře se spirálovitě uspořádanými masitými listy, jejichž okraj je zoubkovaný a zakončený trny (viz pradědeček). Listy nemají lodyhu. U nás se vyskytuje aloe pravá (Aloe vera), aloe kapská (Aloe ferox), obě lze pěstovat pouze ve skleníku a aloe stromovitá (Aloe arborescens). Poslední jmenovanou vypěstujete doma v květináči, je to dnes běžná pokojová rostlina.

Aloe patří do té kategorie léčivých rostlin, o kterých lze prokazatelně tvrdit, že je používali již léčitelé staré Číny a Indie. Dokonce Aristoteles poučil Alexandra Velikého o účincích šťávy z aloe a to v roce 325 př. Kr. Účinky aloe se v celé historii jejího používání dělí do dvou skupin. Při vnitřním podání projímavé působení a při vnější aplikaci příznivý vliv na pokožku, kterou zklidňuje, změkčuje a podporuje hojení ran. Hlavní léčivou drogou je šťáva z listů. Používá se buď sušená (sabur) nebo konzervovaná, případně čerstvá. Obsahuje především glykosid aloin, dále pryskyřice, minerální látky, organické kyseliny, vitamíny, enzymy, hořčiny aj.

Šťávu můžeme získat i z naší pokojové aloe. Po vnitřním užití ale působí velmi silně, takže nad jejím případným užíváním by měl dohlížet odborník. Šťáva z aloe je velmi účinným projímadlem, které působí bezbolestně a pouze v tlustém střevě. Účinek nastupuje po 8 hodinách po podání. Doporučuje se u chronické zácpy, která nereaguje na jinou léčbu, ale jak bylo uvedeno výše, pod dohledem lékaře. Aloe pozitivně působí na celý zažívací trakt. Podává se při chronickém zánětu tlustého střeva, při nechutenství, potížích s trávením - stimuluje činnost trávicího traktu. V kombinaci se spasmolytiky jako je Atropa belladonna (rulík zlomocný) dokonce uvolňuje křeče. Pokud se rozhodneme vyzkoušet působení aloe na zažívací trakt, je vhodnější použít již vyrobené přípravky z aloe, např. ve formě tobolek. Pozor! Tyto přípravky nebývají vhodné pro děti. Aloe se také nedoporučuje podávat při krvácejících hemoroidech, menstruaci, gynekologických obtížích a těhotenství.

Zevně používaná šťáva má protizánětlivý účinek. Zklidňuje kožní záněty, hnisavé rány, flegmony, popáleniny. Olejovou emulzi lze použít nejen k léčbě popálenin II. a III. stupně, popálenin po ozařování, ale i k prevenci jejich vzniku. V dermatologii a kosmetickém průmyslu je aloe hojně využívána a to snad ve všech druzích kosmetickéch přípravků. Šampony počínaje, přes pleťové vody, krémy, tělová mléka, tyčinky na rty, sprchové gely a gely pro intimní hygienu.

Pokud pěstujeme aloe doma, lze její omytý odříznutý list přiložit na právě vzniklou spáleninu a to řeznou plochou přímo na spálené místo. Šťáva podpoří granulaci tkáně, tedy obnovu nové pokožky.
Aloe je hojně využívána také v homeopatii a alopatické medicíně.