po pár dnech - díl první
Konečně je to lepší
chtěla bych vám popsat co všechno jsem od nástupu do nemocnice, k operaci hemeroidů výřezem, prožila.
První den - nástup, celkem pohoda, po klystýru sice opruzený zadek, ale tak, dobrý, měli tam mast Rybilku, tak se to dalo. A navíc, televize, hurá.
Druhý den - jako velká frajerka jsem si lehla na křeslo a jen jsem řekla, hlavně mě brzy uspěte. Usnula jsem jako miminko. A pak to začalo.....
probouzela jsem se a cítím, jak mi někdo zavádí cévku na čůrání.... a slyším.... to děláš špatně, musíš to udělat jinak.... učitelka studentce radila, jak mi ji má zavést... bolelo to a já se slyším jak říkám, to bolí a ona odpovídá...oni vám ji zapomněli dát, když jste spala... cévka zavedena a píchání ustalo a to, že jsem v dotazníku zakroužkovala, že nechci, aby se na mě studentky učily, to už mi jen probíhalo hlavou. Tak na někom se to naučit musí, říkala jsem si. Tento den to nějak šlo, pod utišujícími léky, jen nepříjemné pocity, že z vás trčí hadičky a kapačka, dotud snad o.k.
Druhý den mi donesli vývar, měla jsem radost, tak ještě nemůžu jíst, to je pochopitelné. Ráno tam přišel sanitář, říká mi, už jste se byla umýt? Říkám ne, mám cévku a jsem moc slabá, půjdu později. Ale ne, to musíte hned, říkám nejdu. A on, vy jste po hemeroidech, tak to se můžete posadit. Posadit? Jako nezlobte se, já jsem ráda, že můžu ležet. Teda ty jeho rady... Za pár hodin mi cévku vyndali.
K večeru jsem se obrátila na posteli a cítím, že jsem dostala průjem, postel špinavá, já bezradná. Co budu dělat? Pokusila jsem se vstát a uklidit po sobě. Zavolala jsem sestru, a tak poslali toho sanitáře. Injekce přestaly účinkovat. Stolice mě neposlouchala, vytékalo to a já měla neustále mokrý zadek, v předklonu jsem se šourala na záchod, kde jsem se v bolestech snažila, aby ze mě všechno vyběhlo. Krev, průjem, hrozná bolest. Navíc opruzená. Záchod byl naproti mužskému pokoji, který byl stále otevřený. Bylo to nepříjemné, ale co mi zbylo. Horší bylo to, že záchod a koupelna nebyly pohromadě, a já v bolestech, s roztaženýma nohama a kalhotkama u kolen, ale pořád schované pod noční košilí, jsem přebíhala ze záchodu pod sprchu. Nedá se to popsat, ale bylo to hrozné. Krev, průjem, bolest. A koupelna, která byla stejně jako záchod společná pro muže i ženy, tak na ní byla cedulka, kterou buď jste otočili na obsazeno nebo volno. Nevím proč, ale když jsem ji otočila na obsazeno, tak se zavíráním dveří zase otevřela na volno. Ale měla jsem štěstí, až na jednu paní mi tam nikdo nevlezl.
Další den ráno přišla vizita. Ptám se pana doktora.. Mohl byste mi říct, jak dopadla operace? (byla jsem totiž i na kolonoskopii kvůli polypům).
Operace? Já nevím, nebyl jsem u té operace, ale tuším, že.... jo myslím, že dopadla dobře, už si vzpomínám. Tato odpověď mě tedy moc neuklidnila. Říkám, že mám průjem, že nevím co s tím, protože jizvy jsou neustále ve špíně. Tak vám dají sestry víc gázy...........
a přineseme vám už nějakou tekutou stravu.
Za chvíli mi přinesli kaši a ještě přesnídávku. Už jsem do ní téměř zabořila lžíci, když v tom přilítla sestra a vytrhla mi jí z ruky. Tohle není pro vás, vy už máte normální stravu. Donesla mi dva rohlíky a máslo. (chápete rohlíky? ty nejím ještě ani dnes po téměř čtrnácti dnech)
Přidat nový komentář