Zdravím, potřebuji se svěřit. Asi mi možná někdo napíše třeba až za měsíc, ale potřebuji to ze sebe dostat.
Na operaci vnitřních hemoroidů 3. stupně jsem byl v pátek. Pěstoval jsem si je 15 let, poslední 4 roky jsem si je musel zatlačovat. Nekrvácel jsem, žádné záněty, jen mi letos v lednu a předtím před dvěma lety asi na týden jeden malý hemoroid vyhřezl. Strašná bolest. Rozhodl jsem se s hemoroidy skoncovat a začít normálně žít. Skončil jsem s fitness, přestal jíst pálivá a kořeněná jídla.
Nemocnice Karviná-Ráj. Nemocnici jako takovou nedoporučuji. Jeden příklad za všechny - v 18:45 jsem požádal o nejakou mast na zklidnění podrážděného a opuchlého svěrače, odpověď sestry: Teď v devět bude chodit zdravotní bratr, tak si mu řekněte.
Zítra je to týden a bolesti při vyprazdňování mám de facto pořád stejné jako druhý den po operaci.
Nejhorší bolest v životě byla, když jsem si sám musel vytáhnout dren. Kdosi mi řekl, že to je malá hadička, že se nemusím bát. Ve skutečnosti to byl obvaz srolovaný do ruličky o rozměrech 10x2 cm. Neskutečný zážitek. Jsem chlap, ale stejně jsem se omluvil kolegům na pokoji, že jsem křičel a brečel.
Dnes jsem byl na WC sedmkrát. Třesu se strachy a odkládám to do poslední chvíle, pak sednu na záchod, někdy se trápím, jindy to ze mě vyjede jak vlak a pak se svěrač začne jakoby stahovat k sobě a to je ta nejhorší fáze. Mám čtyři jizvy (tři
po velkých uzlinách, jedna malá). Tluču hlavou do dveří, do stěny, nemohu se pohnout, cca 3 minuty, ale ku.evsky dlouhé. Pak sprcha, mast, vložka, do postele. Za čtvrt hodiny relativně v klidu. Jím obezřetně, manželka mě nutí jíst, já bych nejraději nejedl nic. Raději nejíst, než chodit kadit. Po týdnu jsem zhubl 6 kilo (měřím 2 metry, měl jsem 108 kg). Upadám do deprese, bojím se každého dalšího dne, každé návštěvy WC. Nechci nikomu dělat iluze, že to bude cajk. Já měl možná smůlu, ze nepatřím mezi ty, kteří po týdnu s radostí vyskočili z postele.
Přidat nový komentář