Pojmu "žloutenka" se běžně používá ve dvojím významu: jednak správně pro příznak, spočívající ve žluté barvě kůže a sliznic (latinsky ikterus) v důsledku ukládání žlučového barviva, jednak nesprávně pro jednu z příčin žloutenky, virovou hepatitidu ("infekční žloutenka"). Zde se budeme věnovat prvnímu případu.
Virus hepatitidy C se přenáší parenterálně krví, případně krevními produkty nebo deriváty. K nákaze dochází nejčastěji u uživatelů injekčních drog, po aplikaci piercingu nebo tetování za nesterilních podmínek, sexuálním stykem s osobou pozitivní na toto onemocnění nebo přenosem z pozitivní matky na dítě při porodu. Dříve byli ohroženi také pacienti v pravidelném dialyzačním léčení a po krevní transfuzi. Od zahájení testování krevních derivátů a orgánových štěpů v roce 1992 je v současné době hlavní cestou přenosu tohoto viru sdílení injekčních stříkaček při injekční aplikaci drog.
Příznaky onemocnění žloutenkou typu C
Onemocnění žloutenkou typu C může dlouhou dobu probíhat bez příznaků. Nemocní často netuší, že jsou nakaženi, příznaky infekce se totiž dají snadno zaměnit s jinými nemocemi. Může se projevovat například extrémní únavou, nevolností nebo zvracením či ztrátou chuti k jídlu. Často se na infekci přijde náhodně v rámci jiného onemocnění nebo testování. Jediným příznakem infekce může po dlouho dobu být zvýšení hodnot jaterních enzymů. Pokud nemoc není léčena, může vést k rozvoji cirhózy, případně až k rakovině jater. Diagnózu proto musí stanovit jedině lékař za použití speciálních krevních testů. U někoho se symptomy onemocnění projeví už 2 týdny po infekci, u někoho třeba až po 6 měsících. U některých pacientů se příznaky infekce projevily až po 30 letech.
Mezi nejčastější příznaky onemocnění žloutenkou typu C patří:
- extrémní únava;
- nevolnost nebo zvracení;
- ztráta chuti k jídlu;
- horečka;
- tmavá moč;
- bolest kloubů nebo svalů;
- bolest nebo citlivost v břišní či jaterní krajině;
- šedé zbarvení stolice;
- žloutenka – zežloutnutí pokožky a očního bělma.
Obáváte se, že jste se mohli nakazit žloutenkou typu C?
Jediným správným řešením této situace je vyšetření, které ukáže možnou přítomnost viru v těle. Negativní výsledek testů vám vrátí klid, pozitivní výsledek bude impulsem pro zahájení náležité léčby. K dispozici je několik typů testů, které lze absolvovat:
Test na protilátky
Pokud jste infikováni žloutenkou typu C, váš imunitní systém vytváří specifické protilátky, které s onemocněním bojují. Tento typ testu zkoumá přítomnost právě těchto protilátek. Je-li jejich přítomnost v těle prokázána, byli jste někdy nakaženi žloutenkou typu C. Pokud existence protilátek prokázána není, vaše tělo do kontaktu s virem žloutenky typu C pravděpodobně nepřišlo. Vzhledem k vývoji onemocnění je k potvrzení diagnózy nutné opakování krevního testu.
Test PCR (polymerázová řetězová reakce)
Test PCR je využíván pro zjištění existence viru žlountenky typu C v organismu. Lze jím určit, zda jste infikováni HCV virem a v jakém množství se ve vašem těle nachází.
Test na zjištění míry poškození jater
Pokud u vás byla žloutenka typu C potvrzena, lékař může provést další vyšetření, která mu pomohou zjistit, do jaké míry jsou játra poškozena. Jedním z testů může být i tzv. biopsie jater, kdy se z jater odebere malý vzorek tkáně, který je vyšetřován pod mikroskopem.
V posledních letech se stále častěji používají i neinvazivní metody jako je Fibroscan nebo ARFI. Při tomto typu vyšetření je použit přístroj podobný ultrazvuku a pomocí zvukových vln se měří tuhost jater bez nutnosti odběru vlastní jaterní tkáně.
Současné možnosti léčby
Onemocnění bylo řadu let velmi těžce léčitelné a úspěšnost léčby byla malá. V posledních letech však došlo k vývoji nových specifických léků (antivirotika), které výrazně zlepšily úspěšnost léčby.
Žloutenka typu C se může léčit pomocí kombinace interferonu s přímo působícími antivirotiky. Tato léčba však není vždy úspěšná a musí se opakovat. Často je doprovázena i nepříjemnými vedlejšími účinky.
V dnešní době jsme svědky revoluční změny v léčbě hepatitidy C. Nově máme k dispozici moderní, účinnou léčbu, která dokáže nemoc zcela vyléčit. Jedná se rovněž o léčbu přímo působícími antivirotiky, ovšem bez použití interferonu. Tato tzv. bezinterferonová léčba je ve formě tablet, je kratší a pacienty dobře snášena. S ohledem na dobrou bezpečnost a účinnost bezinterferonové léčby se ukazuje, že by mohla být využívána i u pacientů, u kterých dosavadní léčebné možnosti selhaly nebo z různých důvodů nemohly být použity.
Jak se nenakazit
Na rozdíl od hepatitidy A a B neexistuje proti C typu hepatitidy očkování. Jedinou prevencí je obezřetnost a vyhýbání se rizikovým faktorům: nesdílet navzájem holicí potřeby, zubní kartáčky, injekční stříkačky, dodržovat zásady bezpečného sexu používáním kondomu.
Zdroj: www.ikem.cz
