ahoj holky, dlouho jsem tu nebyla. Čtu vesměs pozitivní reakce, Evi už jí s chutí, což znamená, že úzkost z velké části ustoupila, tak dobrý Evi, jen tak dál! Si myslim, že se jen potřebuješ stabilizovat. Na Modrým koníkovi, co jsem četla příspěvky, tak tam jedna paní taky psala, že teprve po třech měsících u ní došlo ke stabilizaci.
Fifi, když píšeš, že občas menší úzkost, jak se to u Tebe projevuje? Já právě nevim, co mi vlastně je. Jestli je to deprese, nebo úzkost. Mám takové stavy, že nemám moc chuť k jídlu, stažené hrdlo (ale jen tak mírně), srdce mi nebuší, nemám žádné panické ataky, ale mám divné myšlenky. Jako že je všechno naprd, nic mě netěší, bojím se budoucnosti a jak ten život vůbec zvládnu. Prostě nejsem to já...Všechno mi přijde k ničemu...Je to úzkost, nebo deprese? Co myslíte? Nebo třeba když se mluví o tom, že někdo spáchal sebevraždu, tak já mám strach, že to se mnou třeba taky takhle jednou dopadne, pokud se z těch svých stavů nevyléčím. Měli jste to třeba někdo také tak?
Minulý týden jsem byla u psychiatra, (brala jsem Citalopram ale sama od sebe jsem ho vysadila po 4 týdnech, nebyla jsem schopná psychicky zvládnout ty vedlejší účinky) a ten mi napsal Buspiron. Je na úzkosti, je to anxiolytikum bez těch benzanů, nebo jak se to jmenuje. Mám ho doma v kredenci a bojim se ho vzít...Strašně se bojím vedlejších účinků. Moje tělo je na všechno "cizí" strašně citlivý. Např. jsem si koupila nápoj Aloe Vera (91% Aloe), že to budu užívat, že je to zdravé a ono mi to způsobovalo křeče do břicha a průjmy. Ani takový přírodní přípravek nemůžu, natož chemii...Achjo. Ale asi ten Buspiron budu muset zkusit.
Přidat nový komentář