Asentra 50

Ja mam stejne pocity, skoda, doufala jsem, ze mi to taky tak pekne zabere jako Tobe, no co delat...KAjo beres neco na uklidneni? nevim, zda jsi to tu uz psala...psala, jsi, ze se uz citis uplne skvele, takze se to zase vratilo? nebo je to jen z toho pocasi? prechodne zhorseni?

Zdravím všechny,po dvouch měsících braní AD je mi konečně dobře,už jsem to chtěla vzdát,ale moje psyh.mě přesvědčila,abych ještě s Asentrou vydržela,chtěla jsem totiž AD změnit,konečně zabrala.Někdy mám strach,že se moje stavy vrátí,ale tyto myšlenky rychle vyženu z hlavy.KÁJO,přesně jak popisuješ ten stav jako by si svět kolem sebe pozorovala jakoby z dálky tak to znám taky a ikdyž je mi taky už dobře tento stav mám skoro každý den.Myslím si,že je to z AD,protože jsem se to snažila popsat mé psych. a těmito stavy jsem před braním asentry nikdy netrpěla,psych.mi řekla,že tomuto stavu se také říká volná hlava a je to většinou z AD.Je to zvláštní stav ani ho nedokážu přesně popsat.Jsem,ale šťastná,že už zase normálně funguju,směju se a baví mě zase svět.Všichni se držte a nevzdávej te to!!!

Leni, já bych neřekla, že se to zhoršilo nebo vrátilo, nemam depresi jako takovou, směju se, baví mi všechno jako před tím až na ten stav jak popisuje Denča a z toho jsem trochu zmatená, nejsem nervozní, jsem klidná, ale trochu mě trápí tyhle pocity. Už nemam takový to bezcílno a že nevidim budoucnost, ale jen takovej stav, kterej moc nedokážu popsat. Takový to, že teď moc nechápu, proč tady jsem a pod. Jinak neberu nic na uklidnění, neni třeba, nemam žádnej třes nic takovýho. Denčo a jak bys ještě popsala ty ten stav jak se cítíš?

Denco, ty jsi popisovala, ze jsi taky mela ty stavy uzkosti, ze? po dvou mesich, tak ja zkusim jeste vydrzet...clovek to pak fakt nastve, jak tu nekdo napise, ze hned po prvni tablete se citi o moc lepe...piste holky a hlavne pozitivne, at se my co nam jeste ad tak nezabiraji trosku uklidnime...

Tak už patřím taky do klubu :) I když začínám pozvolna, beru 1/4 Asentry 50 denně, ale už začnu brát celou. Doktorka mně to předepsala, když jsem jí řekl, že se cítím pořád unavený, zpomalený a otupělý a necítím se úplně při vědomí (ne ve smyslu toho, že bych vědomí ztrácel, ale cítím se jako bych měl v sobě pořád tak 2 piva nebo jako bych snil), plus další nepříjemné pocity, např. to že se mi občas zdá, že čas běží moc rychle... Co se týká Asentry, tak zatím nepozoruju žádné vedlejší účinky, ale to je asi tím, že beru zatím jen tu 1/4 denně. I když dneska jsem si v Globusu mezi těma lidma připadal nějak divně, jako bych byl duch, který bloudí mezi regálama :-) Hledal jsem vajíčka, které jsem nakonec nenašel, nakonec jsem si řekl, že nejsou zas tak důležité a že dám přednost tomu, co nejdřív vypadnout ven :-) Jinak kdybyste měli nějaké připomínky nebo rady k tématu, tak určitě uvítám. Např. by mě zajímalo, jak to u vás všechno začalo... Mějte se líp.

Zdravím všechny,Asentru beru 3 měsíce a už je mi mnohem lépe.Takové ty stavy strachu,že jsem doma sama a co když se mě něco stane,že na ulici upadnu,protože se mě zatočí hlava jsou téměř pryč.Jen trpím občasným zabušením srdce a to je dost nepříjemné,vždy mě to vyděsí.Když jsem začala lék užívat,tak mě bylo asi tak měsíc hrozně špatně od žaludku a měla jsem fakt hrozné bolesti v žaludku a hlavy.Za dobu užívání jsem zhubla 8 kg,doufám,že se to už zastaví,protože mě je všechno velké.Všem držím palce,aby překonali ty vedlejší účinky.Já jsem to díky této diskuzi nevzdala a hodně mě pomohlo to,že ty účinky nás má spousta a snáze se s tím dá bojovat.

Mohu se zeptat za jak dlouho jste se začala cítit lépe? Jak popisujete své problémy, tak mám úplně to samé. Asentru beru 4.týden a zlepšení zatím žádné. Beru 1,5 tanlety 50mg.

Ahojky !!! Dnes je mi zase o chloupek lépe. Úzkosti nejsou, ráno jsem se prostě nakopla na pěkný den, ikdyž bylo hnusně. Jeli jsme s manželem na výlet do Polska, nějaké nákupy. Nechtěla jsem si vůbec připustit, že poslední dny byly děsný, přepadaly mě úzkosti, nebylo mi dobře..Beru nové AD 3.den, není to tak hrozný-vedlejší účinky, jako při Asentře a Citalu..Jenže to jsem měla depku. Přesně jsem tady četla o sobě!!! Úzkost, strach , že sebou seknu, že zase něco přijde, že mi je blbě atdatd..Že jsem se tehdy při depce cítila také hůř, že jsem chtěla vysadit, protože to bylo horší, než před tím,to znám zcela dobře!!! Ale vydržte opravdu, event.si nechte vyměnit AD, Asentra každému nesedne, najdou se jiná, která vás z deprese dostanou..ˇuzkosti také nejsou nic moc, ale depka je o moc horší.. Já si při pocitu bezmoci vezmu neurol, ten zabere..Klidně si ho berte, myslím, že vám to psych.schválí. tak ať je nám dobře!!!papa

KÁJO,nevímjak ten stav pořádně popsat,skoro každý den musím jezdit autem a mockrát se mi stalo,že se zakoukám jako když čučíš do blba,no za volantem to moc příjemný není a pak taky takový stav jakoby se motala hlava,ale nemotá jako bych byla mimo sebe nevím jak to popsat jako bych byla zamyšlená,ale v hlavě prázno vůbec na nic nemyslím.Kájo zkus prosím ten pocit popsat jestli je to něco podobnýho co mám já.Lenko,pocity úzkosti a strašného strachu,úplně něco neuvěřitelného.Bylo to naprosto šílené.Nebyla jsem skoro schopná fungovat,mám dvě děti a starat se musím,takže jsem si připadala jak robot.Nakonec prášky zabraly,ale až po dvouch měsících a kousek,nevím přesně.Věřím tomu,že ti taky zaberou.Vydrž a nevzdávejto! Já jsem nepociťovala dlouho vůbec žádnou změnu a nakonec se dostavila.Džte se všichni!!!

Ahoj Denčo, já za volantem prožívám sem tam to samé..najednou jakoby mimo, ale vnímám a chce se mi zastavit a pít, nabo prostě něco-to jsou nervy, mozek si to pamatuje, že to tak bylo a je to dál..co beru AD, tak je to lepší-myslím že je to jedna z úzkostí, které prožíváme..Pak mám třeba úzkost dopoledne, když jsem sama, teď jsem třeba vařila, holka ještě spala, manžel odjel a já tady byla taková neklidná, se strachem, který neumím popsat..kdybych si vzala neurol, určitě se to zlepší, ale já bojuji bez něj-zatím-.Připadá mi, že za to hodně může to počasí,to podzimní období. Také se neítím dobře mezi davy lidí..jsem taková vystrašená. Beru nové AD 4.den, tak sned zabere. Argofan je vyloženě na úzkosti, četla jsem to na letáku..Tak čekám..Pište..papa

Denčo, je to takovej stav, že mam pocit, jako kdybych byla nějakej robot. Dělam všechno automaticky. Strašně nad sebou hloubam a strašně jsem si jakoby začala uvědomovat samu sebe a bytí. Prostě pořád mě napadají otázky proč tu vlastně jsem a mam u toho takovej šílenej pocit, že se zbláznim nebo co. Nejde to snad ani popsat. Ale dokážu se bavit, zasměju se, ale pořád si připadam taková divná. Takovej pocit, že už budu pořád taková a že se z toho nedostanu. Beru už to skoro 3 měsíce a zatim jsem neměla jeden normální den jako dřív. Už mě to fakt štve se v sobě takhle pihňat, ale ta hlava si dělá co chce.

Ahojky lidičky, čtu si vaši debatu o depkách a úzkostech a strašně mi pomáhá, když vím, že v tom nejsem sama, že je tady někdo, kdo má stejné problémy jako já.Připadám si jako blázen, který není schpný normálně žít.Nedokážu sama nikam jet, koupím si lístek do vlaku, nastoupím a najednou mám pocit,že omdlím,rozbuší se mi srdce a musím vystoupit. Pak se rozbrečím, protože mám vztek na sebe,že jsem tak neschopná.Doktorka mi dala Asentru 100, beru ji 7 dní a mám pocit, že je to ještě horší -.svírání na prsou, tlaky do hlavy,brnění v rukách, pak je mi na zvracení a chodím na wc.Je to k nevydržení.Mám srtach,že umřu.Včera to trvalo přes půl hodiny, už jsem to nemohla vydržet a zavolala záchranku.Samosřejmě mi nic vážného nenašli a dostala jsem něco na uklidnění.Můžete mi někdo říct,jestli máte stejné nebo podobné stavy?Nevím,jestli nemám ty prášky vysadit, když je mi hůř než předtím.Jestli by nestačil jen Neurol.Nejhorší je to večer.Jsem zoufalá!

Kájo,je dost možné,že jsou na Tebe AD silná.Píšeš,že užíváš 150mg,možná by to chtělo o 50 mg méně.Zkus to konzultovat s lékařem.Jinak 14 dní je ještě dost málo na to,aby Ti AD zabrala.Chce to alespoň měsíc,to je moje zkušenost.Jinak plně souhlasím s Denčou.Nebojte se si pomoci Neurolem.Není to žádná slabost,ani ostuda.Vždycky když jsem se cítil hodně mizerně,jsem si ho vzal a během hodiny se uklidnil,takže jsem mohl bez problémů fungovat.Denčo mám z Tebe radost.Je moc fajn,že se cítíš dobře,hrozně Ti to přeju.Lenko,zvolila jsi správný přístup.Vydrž a věř,že bude líp.MartoTvoje stavy jsou plně totožné s těmi,které jsem měl já.Přesně jako Ty,jsem nebyl schopen nastoupit do jakéhokoli dopravního prostředku,nebyl jsem schopen dojít si ani nakoupit,měl jsem strach,že omdlím a nikdo mi nepomůže,bušilo mi srdce jak o závod,nemohl jsem se zhluboka nadechnout.Já to vyřešil tak,že jsem do práce musel jezdit svým autem,tam jsem se cítil bezpečně a tyhle stavy neměl.Beru Asentru 50 mg a asi po měsíci jsem se začal cítit dobře.Dnes už jezdím zase městskou dopravou a panické ataky prakticky vymizely.Mohu Ti doporučit,aby sis vyhledala na internetu vše o agorafobii a panických poruchách.Já jsem tím začínal,když se to u mne projevilo a moc mi to pomohlo pochopit oč se vlastně jedná a co od těchto stavů mohu očekávat.Držím Vám všem palce a přeji,aby bylo líp.František.

zpráva

zpráva

Františku, já beru tu asentru už skoro 3 měsíce. 2 měsíce jsem brala 50 a teď už asi 20 dní tu 150. Myslíš, že se zlepšení ještě dostaví?

Ahoj beru asentru 50mg a mám potom vyrážku takový pupeny setkal jste se někdo s tím? Snědla jsem celou krabici jednu dělá mi moc dobře ale ta vyrážka mi tam opravdu vadí díky za odpověď..

Ahoj já beru taky asentru 50 také mi moc pomohla je to dobrý lék ale mám na obličeji též vyrážku nevíte jestli to zmizí nebo jak se k tomu stavíte vy všichni kdo bere asentru

Zdravím všechny spolutrpící. Marto, opravdu se to zklidní, věř tomu, František má úplnou pravdu. Já to samé prožívala před pár dny, taky jsem myslela, že umřu, že se to nedá zvládnout.Asentru beru měsíc. Teď už tyhle stavy celkem přešly, už dokážu fungovat, to znamená, že uvařím, uklidím... Jen mám pořád ze všeho hrozný strach, že manžel nabourá, když jede do práce, že se něco stane dětem, že já sama nezvládnu jít ve čtvrtek do práce po měsíci neschopenky /a to tu práci dělám pár let a jsou tam fajn lidi/. Prostě mi připadá, že mám strach úplně ze všeho, z nemoci, ze smrti, ze stáří, já nevím, připadám si jak cvok.Nejhorší je to v noci, to jsou vyložené černý můry. Františku, nevíš, zmírní i tyhle pocity antidepresiva? Jinak všem přeju hlavně zdraví a všem držím palce. Nela.

Františku a Nelo moc díky za odpověďi, dodali mi trochu odvahy, ale stejně se pořád bojím, jestli mi zase nebude špatně, jestli to tentokrát zvládnu...Myslím,že si ty stavy přivodím tím, jak na to pořád myslím, ale nemůžu na to přestat myslet.Doma nedokážu sama zůstat, z toho bych zešílela.Je mi to trapné pořád někoho žádat, aby šel se mnou tam a tam.I když si vezmu Neurol, dlouho mi trvá, než se uklidním.Slyšela jsem, že se má rozkousat , aby působil dřív.Máte s ním zkušenosti, za jakou dobu začne působit?Jinak já všem ostatním také držím palce, aby to zvládli.Marta

Ahoj Kajo, ja myslim, ze uz se u tebe to zlepseni projevilo, psala jsi velmi pozitivni prispevky, ale asi to chce jeste cas, aby se to stabilizovalo...aspon tak mi to rikal dr. ze to chce cas, ze se to muze vracet, ale melo by to byt stale v mensi a mensi stabilite a ve hcvili kdy uz se to nevrati, tak by chtelo AD brat jeste pul roku a pak pomalu vysazovat...takze asi jeste musime pockat, nez se stabilizujeme...a zase, kdyz vezmes tak na 50mg sis zvykala 2 mesice, takze asi musis chvili pckat nez si telo zvykne na to zvyseni...ja beru 4 dni 100mg, kdyz nejsem sama, tak se mi objevuji i svetle chvilky, ale kdyz jsem doma sama, tak porad jen premyslim a premyslim a nad takovyma kravinama, ze to snad ani neni mozne a taky se uplne vseho bojim...ufff, si nekdy rikam do dolu se mnou, at nemam cas myslet na blbosti, ale na materske je to tezke a manzel je porad na sluzebnich cestach...Kajo, drz se, tesim se az zase budes psat prispevky, ktere me nakopnou

Ahojky Leni, já už bych si to moc přála být zase normální, ale mam už skoro pocit, že to snad ani nepůjde. Každý den ráno vstávam s pocitem, jaký to zase bude, jaká jsem, jestli jsem jiná nebo stejná, kdo vlastně jsem a pod. Už si opravdu přijdu jako blázen, mam strašnej strach, co se to se mnou děje. Už ani nevim jaký to je bejt normální, koukam na sebe do zrcadla a vidim trosku. Dneska zavolam na psychiatrii a zeptam se, jestli to neni na mě moc silný. Protože když do sebe kopnu tu 50 večer, tak si přijdu, že už blázen jsem a nikdo to nezmění. Ach jo. Na co ty Leni myslíš?

Ahoj KAjo, ja premyslim asi uplne stejne jako ty, pak uz premyslim, jestli je normalni takhle premyslet atd. atd. ja jsem na materske a domnivam se, ze je to tim, ze mam spoustu casu premyslet, proste hlava nevi co roupama delat...vzdycky jsem byla dost aktivni holka, ted na materske jsem porad doma s prckem, ktery jeste nemluvi, tak si v hlave mluvim sama...nejvic me stve, jak porad dokola cely den resim, jestli mam malinkeho dost rada a porad pozoruji, jestli ho mam fakt rada...pritom, kdyz mel teplotku, tak jsem se klepala strachy co mu je a nejradeji bych za nej i dychala...takze vim, ze je to hloupost, ale hlava mi neda pokoj...tak premyslim, ze se hecnu a zacnu se ucit anglicky nebo neco podobneho, jeste uvidim...Kajo, ty chodis normalne do prace? nebo taky si spise sama se svou hlavou?

Já chodím normálně do práce, ale lidi moc nechodí, tak mam čas přemýšlet. Už jsem tak jako pokročila v tom přemejšlení tak daleko, že pozoruju sama sebe a mam přitom pocit, proč tady jsem a kdo jsem. Už mě z toho fakt švihne. Jinak se taky u mě střídají pocity, že je mi všechno jedno a pak strašnej strach z toho, že tu jednou nebudu. Chápeš to? Já ti nevim, jestli už nejsem zfetlá moc. Nějak si nedovedu ten život dál představit. Odkud jsi Leni?

Moji milí debatníci a trpící. Často čtu naši debatu a vidím, jak se noví připojují a ti, kterým se ulevilo nepíší již tak často. Moc fajn píše František-díky. Já už jsem se dříve zúčastňovala diskuse a moc mi to pomáhalo, když mi ještě nebylo nejlépe. Beru asentru 50 od léta a dnes se cítím zcela v pohodě. Měla jsem to štěstí, že mi zabrala a po 2 měsících už bylo vše na 100 %. Teď sice máme v rodině dost velký problém, který nejvíce postihl mne, protože jsem se asi angažovala více než je zdrávo. Můj nevlastní bratr se dostal do velkých dluhů, jeho družka ho přinutila vzít si velké půjčky a když všechny peníze prohrála v automatech vyhodila ho na ulici. Bohužel je postižený a není schopen posoudit důsledky svých činů. Teď mu bezprostředně hrozí bezdomovectví, jeho otec ho vyhodil také. Nemá už nikoho, kdo by mu pomohl a my jsme zvládli zaplatit jen jednu půjčku, více nemůžeme, zbývá ještě 300 tisíc, musel by se stát zázrak, abychom ho z toho dostali. Moc mě to trápí, ale více pomoci než jídlo, příp. oblečení není v mých silách a on asi skončí moc špatně. A to je pro mou psychiku hodně velké sousto, celá rodina mne musela držet, abych se nezhroutila, protože mám k němu vztah. Ale obávám se, že to dobře nedopadne, možná, že by to bylo pro něj to nejlepší. Všem přeji, aby se z těch ošklivých stavů dostali a byli zase v pohodě. Nikdo nevíme, kdy nás co postihne, a proto velice odsuzuji postoj většiny k lidem léčícím se u psychiatrů. Mám takového šéfa a kolegyni, která už roky k psychiatrovi chodí, se posmívá-dost hrozné! Zdraví vás Ája

JA jsem z ostravska, a kdyz jsi mezi lidma nebo hodne do neceho zabrana, tak je ti lepe, vid? ale ja mam taky pocit, ze jsem zacla tak silene premyslet az na tom Zoloftu(to same jako asentra) nebo mame duvod proc se tak pozorovat, tezko rict...ja nekdy zapomenu premyslet a pak jakobych se lekla, ze nepremyslim...proste pako, porad si rikam, ze by to asi fakt chtelo, hodne moc se zabavit, ale nevim jak...me se taky strida klid s velkou nervozitou...jako treba vsechno zvladnu, bude to dobre a za hodinu mam pocit, ze nic nezvladnu, ze se zblaznim, ze nejsem schopna premyslet nad normalnimi vecmi atd. atd....

Tak to mám to samé, vždycky pocit, že to zvládnu, že jsem to já, nadchnu se, těšim se třeba, že pojedu za přítelem a na koně a najednou ve mě hrkne a zavalí mě pocit, že to nezvládnu, že je život na prd, že už asi ani nevim jestli chci, že nevim proč jsem tady, je to noční můra. Tak takový stavy jsem opravdu nikdy nezažila, až na tom Zoloftu. Nikdy jsme neměla deprese. Až po nasazení těch prášků a pořád se to má tendenci zhoršovat, tak já fakt nevim.

TAk to mame opravdu uplne stejne, presne tak...ale kdyz jsem cetla ruzne diskuse, tak to jsou prave ty svetle chvilky a melo by jich pribivat a pribivat...tak snad jeste musime trosku pockat, ja taky pred AD takove stavy nemela, hlavne tu uzkost, myslim, ze u Tebe se taky jeste jedna o uzkost, protoze to myslim je to jak v nas hrkne a mame strach, ze to vsechno bude spatne...ja jdu v po k dr. tak se ho zkusim zeptat na neco na uklidneni - myslim buspiron, je nenavykovy - uz jsem to tady nekde psala...tak uvidim...mozna je na tebe opravdu ta 150 moc silna...ja jsem ted asi 5 den na 100mg...

Leni, je to sice blbý, ale uklidňuje mě, že jsem se nezbláznila sama :-)) Taky si připadáš jako ve snu? 11.11. mam jít k psychoušovi, do tý doby dávám asentře šanci, ale pak chci jiný prášky. Nevim co mam jinýho dělat.

Přeji všem dobrý den.Kájo,ono je to s reakcí na AD individuální.Někomu zaberou po měsíci,u někoho to trvá mnohem déle.Ale já bych to na Tvém místě ještě zkusil vydržet.Pokud ale budeš mít pocit,že Ti nepomáhají,tak zkus změnít AD.V tomto případě není hrdinstvím trpět,člověk tím ničí sám sebe.Je lepší zajít k doktorovi a zkusit něco jiného.Třeba zrovna ta AD,která Ty momentálně užíváš obsahují nějaké látky,které Tvoje tělo odmítá a proto může být účinek malý.I kdybys měla vyzkoušet třeba pět druhů AD,stojí to za pokus.Co se týká Tvých,Lenčiných a Neliných myšlenek - já jsem tohle nezažíval,možná proto,že jsem chlap,ženy jsou obecně přeci jen vnímavější a citlivější,než muži.Vím,že je složité se od těchto myšlenek oprostit,ale věřím,že postupem času to půjde k lepšímu.Chce to si občas najít něco,čím se zabavíte a nebudete věnovat pozornost sami sobě.Já vím,že to je těžké,ony se ty myšlenky hrnou do hlavy a nejdou zastavit.Je to úplně stejné,jako když jsem míval panickou ataku.Stokrát jsem si mohl rozumově zdůvodňovat,že to přejde,že to nic není,že mne to na životě neohrožuje,ale ono mne to stejně nakonec udolalo.Marto,taky jsem měl strach jestli to zvládnu.Je to přirozená obrana.Vím,že ty stavy jsou šílené,člověk má někdy pocit,že se zblázní,přestane se mu cokoli dařit a mnohem víc se soustředí na to,jaké je nemehlo,má pocit,že mu celý svět křivdí,nemůže se dívat na radost a veselí svého okolí.Je důležité si uvědomit,že nejsem zlej člověk,i když mě prudí každá zábava a radost ostatních,to,jaký jsem,jak se cítím,není projevem závisti,že je někomu fajn,je to prostě nemoc.A s tím se musíme smířit - že jsme nemocní,že nám teď půjde všechno hůř,že budeme sami sobě protivní,ale taky to,že budeme svoje okolí vnímat jinak,než dosud.Chce to sílu a odvahu,protože bojovat se soupeřem,který je zákeřný a lstivý je nesmírně těžké.Ájo,Tvůj příspěvek mne velmi rozesmutněl.Někdy je hrozné,co vše se s člověkem může stát.Moc Ti držím palce,aby jsi si udržela dobrou psychickou formu a aby Tvůj bratr dopadl co možná nejlépe.To,co píšeš o svém šéfovi,je podle mne ubožáctví.Setkal jsem se s mnoha lidmi,jejichž postoj byl podobný tomu Tvého šéfa.Kdo si naše trápení neprožil,nikdy nepochopí,co to obnáší a všem těmto posměváčkům a pochybovačům bych přál jeden den v naší kůži.Snad by svoje chování přehodnotili. S přáním optimismu a zdravého sebevědomí všem,se loučí František

Františku, ty ses minul povoláním. Tvá slova jsou vždy balzám na duši. Měl bys pomáhat lidem a ne elektrikařit. Moc děkuji za sebe i za ostatní za tvá slova. Mějte se moc hezky. Ája

Moc díky Františku, zkusím ještě vydržet a uvidíme.

Františku moc vám děkuji za vaše příspěvky, keré mi vždy povzbudí.Já naštěstí nemám deprese,ale pořád se bojím, aby mi nebylo zase tak strašně špartně a nedokážu ty myšlenky vyhnat z hlavy, takže to na mě několikrát za den příjde a nedokážu se uklidnit.Nevím co mám dělat,abych ty myšlenky neměla.Už dopředu přemýšlím,jak zvládnu být o víkendu sama a bojím se tak, že se mi chce brečet.Mám strach, abych se nezbláznila.

Ahojky a pěkný večer přeju všem lidičkám tady a hlavně zdravím Františka. Opožděně Ti přeji vše nejlepší k Tvému svátku. Dlouho jsem tu přátelé nebyla. Psala jsem tu že mi není dobře a nakonec mi bylo tak zle že jsem skončila v nemocnici. mám za sebou pokus o sebevraždu. To je ostuda co? Nějak se mi to všechno nakupilo a poslední pro mě byla problémy se zuby a donutit se jít k zubaři, ze kteréhoí mám panickou hrůzu a tak jsem to neunesla a stalo se .... Teď už jsem doma beru silné léky a v úterý mě čeká zubař. Už teď z toho opět nespím, ale manžel mě hlídá, abych neudělala nějakou hloupost. Nevím jak zubaře zvládnu, snad dobře. Všem lidičkám tady chci napsat, aby nedělali blbosti jako já. Život je celkem pěkný hlavně pokud kolem sebe ,áte lidi, kterým na vás záleží a vzít si každý den nějaký ten prášek, aby nám bylo dobře, není vůbec nic špatného. Tak vám všem přeji dobrou noc a zase mi někdo něco pěkného napište. Klidně můžete i na email [email protected]. Tak se zatím mějte moc hezky papapapapap

Ahoj všichni, ale tentokrát chvi obzvlášť pozdravit Karkulku. Moc tě chápu, je fakt hrozné k čemu ta odporná nemoc člověka dožene. Určitě jsi to v podvědomí udělat nechtěla, ale bylo to prostě silnější. Ach jo, doufám, že už nikdy nic takového ani podobného ten tůj mozeček nevymyslí. Je moc dobře, že máš hodného manžela, který tě podrží a určitě tě nijak neodsuzuje. Držím pěsti, já už se svou narušenou psychikou bojuji několik let a už ani moc těm lékům nevěřím, ale musíme bojovat!!! Vždyť je to NÁŠ ŽIVOT a ničí jiný. A ještě k tobě Františku, ty teda bereš nějaké léky stabilně? A připadá ti, že bez těch léků bys prostě nefungoval? A taky by mě zajímalo, jak to máš se spaním? Usneš bez léků? Děkuji, když odpovíš, jinak všechny moc moc zdravím a jinak posílám pozdrav od Klárky. AHOJKY LIDIČKY. Hanka

Ahoj všichni, ale tentokrát chvi obzvlášť pozdravit Karkulku. Moc tě chápu, je fakt hrozné k čemu ta odporná nemoc člověka dožene. Určitě jsi to v podvědomí udělat nechtěla, ale bylo to prostě silnější. Ach jo, doufám, že už nikdy nic takového ani podobného ten tůj mozeček nevymyslí. Je moc dobře, že máš hodného manžela, který tě podrží a určitě tě nijak neodsuzuje. Držím pěsti, já už se svou narušenou psychikou bojuji několik let a už ani moc těm lékům nevěřím, ale musíme bojovat!!! Vždyť je to NÁŠ ŽIVOT a ničí jiný. A ještě k tobě Františku, ty teda bereš nějaké léky stabilně? A připadá ti, že bez těch léků bys prostě nefungoval? A taky by mě zajímalo, jak to máš se spaním? Usneš bez léků? Děkuji, když odpovíš, jinak všechny moc moc zdravím a jinak posílám pozdrav od Klárky. AHOJKY LIDIČKY. Hanka

Ahojky lidičky. Hani děkuji ti za milou a kladnou zorávičku. Máš pravdu, že mě nějak nemoc přemohla a moje hlavička to nezvládla astalo se co se stalo. Manžel je na mě opravdu hodný a nic mi nevyčítá. Hodně mě podržel a drží pořád. Teď je náš vztah o dost lepší než dříve. Dokonce se už s ním dokážu i častěji milovat a mám z toho i trochu radost. Není to jako před tím, kdy jsem dost časro po milování brečela a byla ráda, že to mám konečně za sebou. Doufám, že už se můj stav bude zlepšovat. Jediné co mi udělá v hlavičce zase problémy bude ten úterná zubař. Toho se fakt děsně bojím a nevím jak ten strach překonat. Stále je silnější než já. I můj desetiletý synek je daleko odvážnější než já. pořád si říkám, že když to zvládne musím já taky, ale nepomáhá to. Tak fakt nevím, jak to zvládnu, Třeba tu někdo na to máte nějakou radu. Budu ráda ,když mi napíšete. Zatím přeji krásný zbytek svátečníhoi dne a pro dnešek se oučím papapapa

Ahojky lidičky...koukám sem pravidelně..sem tam napíšu..vidím, že nás sem přibývá, máme stejné problémy a prožitky.. myslím, že je te´d nějaké blbé období, já mám tak ob den úzkosti..jakoby strach, ani neumím vysvětlit z čeho..jsem nesvá a neklidná, těším se,až mi zabere Argofan..dnes jsme si dokonce vzala neurol, byla jsem jak mimoň, ale už je to lepší, taky jsem byla včera na injekci proti chřipce, třeba je to po ní..Karkulko, je mi líto, že se tak bojíš k zubaři, já tam chodím teď pořád a nakonec mi dělá dvě korunky, takže tam jdu znovu po neděli..vezmi si neurol , hlavně se něčeho najez,než tam půjdeš, at jim tam neomdlíš!!! Františku, kolik let se léčíš? Myslíš, že tak budu pořád trpět, Začala jsem na jaře depkama, teď mám úzkosti, ale těma trpím několik let, zpětně to vím, jen to nebylo tak moc, jako teď..jak přišla , tak odešla, teď to pprožívám každý den tak hodinu a několikrát za den..mám toho dost, chci být klidná a jako dřív..papa

Ájo - moc děkuji za uznání,velmi mne to potěšilo.Marto,já mám taky občas strach,že se mi ty stavy vrátí,jak jsem napsal už mnohokrát,chce to čas a trpělivost.Tahle léčba je opravdu dlouhodobá.Mám zkušenost,že mě ten strach z toho,že to na mne zase přijde,neopouštěl ani v období,kdy jsem léky nebral a bylo mi úplně dobře.Zkrátka je to v hlavě zakódované a dekodér se rozbil.....S tím se musíme naučit žít.Pokud se cítíš neklidná,konzultuj to s lékařem,jistě existuje celá řada léků,po kterých se člověk uklidní,nezabírá - li Ti Neurol,je třeba zkusit něco jiného.Není ostuda jít k doktorovi a svěřit se mu se svým trápením,on je tady přece od toho,aby pomohl.Je to úplně stejné,jako když máš chřipku.Karkulko,děkuji Ti za přání k svátku.Pokus o sebevraždu není ostuda,je to vyvrcholení všech potíží,které už člověk nedokáže pocitově zvládat.Jsem rád,že se Ti to nepovedlo a že máš podporu ve svém muži.To je moc důležité.Držím Ti palce,aby Ti bylo jen a jen líp a aby Tě už nikdy v životě nenapadlo si sáhnout na to nejcennější co všichni máme.Co se týká zubaře,dokážu se vžít do Tvé situace,ačkoli já z něj strach nemám.Zkus třeba požádat manžela,jestli by tam nešel s Tebou(myslím tím až do ordinace),určitě by jsi cítila jeho podporu a přineslo by Ti to alespoň částečnou odvahu a uklidnění.Zkus sama sebe přesvědčit o tom,že vlastně o nic nejde,že to nebude bolestivé.Já Tě chápu,vím,že se mi to tady radí,ale pokud se tomu úplně poddáš,bude to to nejhorší řešení.Kačko a Hanko - Začal jsem se léčit před sedmi lety.To jsem prožil první panické ataky.Užíval jsem CITALEC 20mg.Bral jsem ho zhruba třičtvrtě roku.Byl jsem si jistý,že jsem se vyléčil a že mne to již nikdy nepostihne.(Jak naivní a bláhové).Do roka se situace opakovala.A já po roční léčbě,jako bych se nepoučil z minula, zase v domění,že jsem v pohodě, začal léky vysazovat. Skoro tři roky jsem se cíti docela dobře,ataky jsem neměl,občas jsem byl na pochybách,jestli se zase nevrátí,ale dokázal jsem tyhle myšlenky odehnat a žil celkem v pokoji.Letos na začátku léta,mne to ale dostalo znovu.Takže mi doktorka napsala znova CITALEC 20mg.Po téměř dvou měsících užívání,jsem nepociťoval nijakou úlevu a tak jsem zašel k lékařce a ta mi sama,bez toho,že bych o to žádal (i když jsem to měl v úmyslu) změnila medikaci.Takže nyní beru Asentru 50mg a to jednu ráno.Ze začátku jsem si pomáhal Neurolem a to tak,že jsem bral vždy jeden na noc.Když mi přes den bylo mizerně,čekal jsem vždy až toho nejzaššího okamžiku,kdy už jsem měl pocit,že to opravdu nezvládám a Neurol jsem vzal.Během necelé hodiny mi zabral a já s pocitem,že to díky němu dokážu zvládat nabýval sebevědomí.V tom případě,jsem ale už večerní dávku nebral.Po asi třech týdnech mi doktorka poradila,abych přestal brát Neurol večer a užíval ho jen,když se nebudu cítit dobře.V podstatě by se dalo říci,že Neurol už dobře měsíc nepotřebuji vůbec.I když jednu tabletku u sebe stále nosím,pro všechny případy.Takže nyní jsem na Asentře a po všech těch zkušenostech z minula ji nehodlám po nějakém roce zase vysazovat,i kdyby mi bylo sebelíp.Jak jsem tady už jednou uvedl,je mi 48 a možná je to u mne otázka doživotního užívání.Myslím,že je důležité,mít lékaře,který člověka pochopí a je ochoten přistoupit i na pacientův názor.Já to štěstí mám a Vám všem přeji totéž.František.

Ještě jsem Hance neodpověděl na dotaz ohledně spánku.Než jsem začal užívat Neurol,nemohl jsem večer usnout,ačkoli jsem třeba byl "utahanej jako pes".Válel jsem se v posteli třeba dvě hodiny,v hlavě se mi honilo všechno možné,od práce po přátele,zkrátka ne a ne usnout.A když se mi to konečně podařilo,ještě jsem se do rána tak třikrát dokázal vzbudit.Ráno jsem byl unavenej víc jak večer.Pak jsem začal s Neurolem a v tu ránu jsem spal jako kotě.Musím s nadsázkou říct,že tak dobře jsem se ještě nikdy v životě nevyspal.No,te'd už Neurol neberu a spím docela dobře,večer usnu celkem v pohodě,v noci se občas sice probudím,ale to se jen slastně otočím na druhý bok a hned zase usnu.Bohužel se nemám ke komu přitulit,ale už jsem si zvykl....To,že se teď cítím psychicky docela dobře,má na moje spaní určitě velký vliv.A věřím,že mi k tomu pomohlo to večerní užívání Neurolu,protože když nic jiného,tak jsem se ráno cítil odpočinutý a vyspalý.Tak tolik o mém spaní . nespaní.František.

Moc zdravím všechny,nemohla jsem vůbec diskuzi najít,už jsem začala mít strach.Jak už jsem psala je mi lépe,ale klouby bolí,sice už méně a občas,ale není to ono,vím,že to může být psychikou,ale stejně ten červík hlodá co,když je to nějaká nemoc?Veškeré krevní testy v pořádku.Tak jsem uvažovala,že si dojdu k revmatologovi a věřím,že mi nic nenajde.Už mi to vážně leze krkem.Asi týden mě nic nebolelo a byla jsem v pohodě,pak mě rozhodilo,že jsem nedostala měsíčky.A už to bylo zpátky a nechce to přestat.Máte někdo takové zkušenosti?Taky si občas říkám,že mi už není 20 a tak hold něco někdy bolí,ale kdybych o tom tak nepřemýšlela.Všem Vám držím palce,aby Vám bylo lépe a nedej te se!!!

Ahoj Denčo,já sem moc nepíšu,ale už jsem ti jednou psal odkaz na stránky.Mám stejné problémy s klouby a zády.Taky beru asenetru ta mi zabrala až po dvou mesících užívaní.Před tím sem měl 6 týdnů cipralex,tak že první změnu k lepšímu pociťuji až po třech měsících.Bral sem tři měsíce neurol 0,25 rano a večer.Bez toho bych to nezvladl a vpohodě sem to vysadil.Tak vydrž já čekal 3 měsíce už sem ani neveřil že AD zaberou.Je to fakt na dlouho.Ještě ti sem něco vložím je to náš případ.Tak zatím. Somatizace: Útěk do nemoci. Převedení konfliktů z psychické do zdánlivě čistě tělesné oblasti, kdy nemoc není předstírána ani záměrně vyvolána. Jedna z forem pasychické obrany. Při somatizaci jsou myšlenky, přání, pocity, emocionální napětí, stres ap. nahrazeny tělesným příznakem. Tělesné symptomy bývají velmi variabilní (bolest hlavy, astma, žaludeční vředy, potíže s krevním oběhem, vyrážka atd.). Somatizace se stává neurózou, pokud pocitu neodpovídají žádné organické změny.

Pavle,já ti moc děkuji.Já vím a snažím se tomu i věřit,že to je všechno psychického původu,ale trpím i strachem z nemocí,přibližně asi před čtyřmi měsíci mi lékař zdělil,že mám strašně vysokou sedimku a prý jak se cítím...No a to byl spouštěč mého strachu.Před tím jsem měla asi tři záchvaty panické poruchy,no a pak se to všechno rozjelo...Opravdu jsem moc vděčná,že jsi mi to takle napsal a samozřejmě jsem ty stránky navštívila,ale myšlenky se pořád vrací a když začne něco bolet tak se ty myšlenky nedají zahnat.Ještě jednou díky moc.

Já jsem se dva roky lečil s vysokým tlakem a vysokým cholesterolem.Jak jsem začal užívat AD tak mi doktorka udělala kompletní kotrolu a cholesterol v pořádku.Tlak se mi taky spravil tak teďmám pouze AD.No konečně jsme s paní doktorkou kapli na to od čeho ten tlak a cholesterol.No vleklo se to semnou už dva roky až teď v červnu se přidaly ty bolesti a začli jsme jit potom.Jsem rad že se nato došlo a vím od čeho to je.Teď se 5 dní cítím celkově lépe a bolesti už minimalní.Trvalo fakt 3 a půl měsíce než sem pocí til nějakou ulevu,už sem ani nevěřil že asenetra zabere.Tak se drž a věř že AD zaberou.

Beru 10 dní Asentru a cítím se hůř, něž ,když jsem jí nebrala,myslíte, že to přejde, že je to normální reakce?Mám každý den ataku, infarktové stavy a tlaky do hlavy, potom se celá klepu a bojím se.Manžel bývá doma jen o víkendu a syn dnes odjel na 6 týdnů do lázní, takže mám strašný strach být doma sama.Poraďte mi prosím, jak se vyhnout těm nepříjemným stavům, jde to?celý den mám strach a bojím se noci.Nedokážu myslet na jiné příjemné věci.Moc děkuji za odpověď a přeju všem, ať jsou v pohodě.

Marto, já to měla úplně stejné-bylo mi o moc hůř, čím dál víc..Byla jsem jako z jiného světa, myslela jsem na to, že bych nejradši skočila z okna, tak děsný to bylo..pomohl mi k tomu sice neurol, ale na chvíli, tak jsem to vše řekla doktorovi a on mi AD vyměnil...většina ale tdy píše, že musíš vydržet, že to zabere za více týdnů...já to ale nevydržela..nová Ad mě z deprese dostala.. A taky se lépe cítíš večer? Rána jsou příšerná? To jsme měli tady všichni, neboj, vše bude dobré...................ale máš pravdu v tom, že mi tak nebylo zle, když jsem šla poprvé k doktorovi, jako když jsem nasadila AD...držím palce..zkus kdyžtak změnu, nebo vydržet a vzít si k tomu neuroly..

Pavle asi máš pravdu,blbá,pitomá psychika.Snažím se chodit do práce,teda po MD jsem si našla zatím brigádu,protože mám pocit,že bych plný úvazek nezvládla.Škoda,že nemám tak chápavou lékařku jako máš ty.Můj praktický lékař je už starší pán,nic proti stáří,on neublíží ani nepomůže.Hned naproti je mladá lékařka a je bezva,jednou jsem u ní byla,když měl ten můj dovolenou,bála jsem se odjet na dovolenou,měla jsem strašné pálení kůže a ona mi vysvětlila,že to je psychické a v té době jsem začínala s AD.Od té doby pálení kůže zmizelo jako mávnutím proutku.Je mi trapné k ní přejít.Ti dva mají společnou čekárnu. MARTO,přesně jak píšeš,cítíš se hůř,ze začátku braní AD jsem na tom byla stejně,hlavně jsem měla pocit,že vůbec nezabírají a to trvalo více jak dva měsíce už jsem to chtěla vzdát,když se dostavila změna sice malá,ale hlavně nějaká.Lidičky držte se!!!

Pavle chci se zeptat,když se u tebe objevili bolesti kloubů prodělal jsi nějaká vyšetření?Bereš nějaké léky proti bolesti?Ta bolest je mírná a chvilková, byla horší.Objevilo se i pár dní kdy mě nic nebolelo.Bylo to bezva.Zase jsem to byla já.

Ahojky Leni, tak jak ti je, cítíš nějakou změnu? Já něco cítím, cítím se líp, tak nějak se to začíná snad zlepšovat. Sehnala jsem si nějakou terapeutku, tak se to budu snažit zlomit i terapií. Řekla bych, že depka začíná mizet, ale mam ještě takovej stav jako by odcizení od sebe sama. Nedovedu to popsat. Nu dlouho jsem nebyla normální, tak si na to asi zase musim zvyknout nebo jestli to dělají ty antidepresiva, nevim. Snad i tohle vymizí.

Denčo vůbec se neboj přejít k druhé lekařce,je to jen tvoje věc kam budeš chodit(není odborník jako odborník!!!).Na ty bolestimi ze začátku pomáhal neurol,kdýž jsem ho bral 0,25 rano a večer tak jsem mohl dělat cokoli a byl sem bez bolestí.Jak mile sem ho vysadil tak se bolesti vratily.Teď sem měsíc uplně bez neurolu a beru asenetru 75 a jeto lepší,ale fakt to trvalo dlouho.Psych. mi říkala že v našem případě to trva 2-3 měsíce než zaberou a měla pravdu.Jinak na ty klouby mi obvoďačka udělala testy na boreliozu a revmatologické testy.Samozdřejmě všechno v pořádku.Ikdyž chodím psych. tak problémy psychyky řeším z obvoďačkou,je vstřícnější a podle mích skušeností je rozumější než psych.Jinak se drž ja jsem půl roku na neschopence,dělám manualně a stěmi klouby to nešlo,ale už se v pulce listopadu chystam do prace.