Takže vážení,
před třemi dny jsem díky této a podobným diskuzím propadala panice a iracionálnímu strachu. Četla jsem tady ty hrůzy co píšete. Před dvěma dny v 7 ráno jsem se díky tomu neovladatelně klepala (ze strachu poprvé v životě, je mi 24) a myslela, že z nemocničního pokoje na poslední chvíli uteču.
Před odběrem mozkomíšního moku mi odebírali krev - bolest vpichu pro odběr krve bolel víc. Ano, je pravda, že když člověk nezná ,,píchnutí" do zad, je tento vpich spíše nepříjemný, než bolestivý (nicméně, klidně bych tyhle dva vpichy srovnávala, nijak zvláštní rozdíl v tom není - prostě to na vteřinu zabolí a dobrý). V mém případě se doktorka nejdřív trefila do nervu - četla jsem tu něco o neuvěřitelné a neúnosné bolesti - moje individuální zkušenost: malé leknutí (je to něco, co člověk může čekat, ale beztak se lekne - něco jako ,,vím, že ten pes za plotem zaštěká, ale stejně se lekn") a celkem ,,normálně velká" bolest, možná trošku větší - nicméně jak rychle přišla, tak rychle odešla, za 3 sekundy jsem o tom nevěděla (radši tohle, než bouchnutí do ,,brňavky" ;) ). Pak asi 10 sekund doktorka ,,hledala" místo (vše bylo na 1 vpich), nebylo to ale ni hrozného, opakuju - spíš je to věc nepříjemná, než bolestivá. Kolikrát v životě se Vám taky někdo hrabe v páteři, že? Je to jiné, neznám to, nevím do čeho jdu, nevidím co se mi děje ,,za zády" - je to nepříjemné. Samotný odběr - sice jsem ho cítila, ale víc jsem se soustředila na to, abych se tak trapně celá neklepala - pořád jsem čekala ty HORORY co se píši na všech diskuzích - pořád jsem si říkala kdy to přijde. Odebrali mi atraumatickou jehlou 3,5 ampule - 10 - 15 minut - co jsem slyšela, tak normálně je to rychlejší, asi mi to teklo moc pomalu, měla jsem tu užší jehlu a tak. Atraumatickou jehlu jsem si na doporučení lékaře zaplatila a donesla - za těch 300 Kč to rozhodně stálo, jsem třetí den po zákroku a vůbec nic mi není. Je fakt, že tím jak mi tam tou jehlou rejdila a tím, že jsem po zákroku ležela jen půl hodiny (Teplická nemocnice, kdo nezná, radši ani neřešte :D), pak jsem se hodinu dostávala domu a až tam jsem polehávala, tak jsem si myslela, že budu mít postpunkční syndrom jasný - ale jsem ok. Možná i pro to, že jsem vypila 3 litry colly, 1 litr silnýho turka a 2 litry vody to jistily (od 8:00 do 3:00 ráno, člověk po tom kofeinu moc neusne ;) :D), celou dobu jsem potom ležela bezb polštaře (během dne jsem ale i pochodovala - záchod, cigárko, jídlo, pití, venčení hafana,...). Určitě jsem nenapsala vše co jsem chtěla a to co jsem napsala, si po sobě nebudu kontrolovat, protože je to příšerně dlouhý a asi to ani nedává smysl, ale ulevilo se mi. Nikdy jsem do diskuzí nepsala, ale tentokrát jste mě ,,vážení" fakt tak vystresovali a naštvali, že jsem si to nemohla odpustit. Chtěla bych tímto i uklidnit ostatní, co je zákrok čeká a nevědí do čeho jdou - proto jsou zde. Nenervujte se zbytečně moc, nejlíp vůbec, ale vím, že to nejde. Mně dokonce moje kamarádka s maminou říkaly, že průběh punkce je v pohodě, že to není nic hrozného, ale i tak jsem jim nevěřila. (Mimochodem, kamarádka i mamka neměly atraumatickou jehlu, kamarádka OK, moje mamina bohužel postpunkční syndrom měla - ale ona si rovnou po zákroku šla nakupovat hadříky do obchoďáku, tak to berte s rezervou :)) )
Tfuj tfuj tfuj všem, hodně štěstí a pevných nervů!
Přidat nový komentář