Úzkost

ahoj pisu na tvuj dopis na netu typu panicka porucha.. Mohla by jsi mi prosim napsat na muj E-mail [email protected] potrebovala bych od tebe poradit jak s toho ven, trpim tim samym a je to hrozny!!!! dekuju ti moc, ahoj Zdenča

Zdravím vás všechny, máme toho tolik společného. Jsem ráda, i když to nejsou zrovna příjemné věci, co nás spojují. A právě na to, jak zvládáte to nepříjemné, bych se chtěla zeptat. Máte něaký svůj "recept", jak se co nejrychleji vypořádat např. se záchvatem paniky na veřejnosti, nabo s větší úzkostí, která vás doma přepadne, atd...? Myslím,že by to mohlo být pro ostatní inspirující. Já se třeba někdy vrhnu střemhlav do uklízení, když " to" na mě přijde a odpoutám tak od sebe a od svých pocitů pozornost a za chvíli je mi líp. Je dobré taky pravidelně udržovat kontakty s kamarádkami a popovídat si s nimi o svých pocitech, pokud se teda umí do vás vcítit. Alespoň mě vždycky ujistí, že se nemám čeho bát. A když je venku hezky, tak mě hodně pozitivně umí naladit i třeba procházka v přírodě. Ale nejdůležitější je asi pozitivní myšlení. Jenže je to někdy těžké přinutit se pozitivně myslet, když máte od malička sklon k pesimismu a vždycky máte tendenci vidět věci v horším, ne-li přímo katastrofickém scénáři.Pomohla vám třeba nějaká knížka?Přeji všem hezkýho Valentýna!

Zdravim vsechny.Jsem rada,ze jsem nasla tuto diskuzi.V kvetnu to budou 2 roky od zjisteni rakoviny prsu.Bylo mi 43 a byl to sok.Operace,pak druha,to zakrojili vetsi kus a pak chemoterapie.Psychicky jsem to docela zvladla,az na obcasne breceni a takovy ty mindracky,proc zrovna ja?Nemela jsem dojem,ze potrebuju psychickou pomoc.Asi pred mesicem jsem si obvodnimu doktorovi postezovala na predcasny probouzeni.Rekl mi ze by to chtelo celkove zklidneni.Napsal mi Remood,polovinu tabletky,ze ucinek nemam cekat hned.Jinak beru jen Tamoxifen,k lekum jsem docela neduveriva.Ze zacatku mi bylo spatne od zaludku,pak to preslo.A je mi opravdu lip.Jsem klidnejsi,nevytaci me hlouposti jako driv.Mluvila jsem o tom se znamou,a ta mi Remood vymlouvala,ze jse s tim vubec nemela zacinat.Mate,prosim,nejake zkusenosti?

Ahojda lidi, Je mi 32 let a jsem na dně. Začalo mi vše před třemi lety, kdy jsem se rozešel s přítelkyní, na které mi moc záleželo. Do toho všeho mi umřela babička, která byla mému srdci velmi blízká. Na vše jsem byl sám, ač mám velkou rodinu, která mě má hrozně ráda, ale nechtěl jsem je trápit svými problémy. Náhle se mi blížily státnice, které jsem si odsunul o jeden rok, protože jsem nebyl schopen udělat poslední zkoušku z hudební výchovy (hra na klavír, který jsem začal cvičit teprve ve 26 letech). Profesorka mě neustále ponižovala, až jsem se rozhodl navštívit děkana. Poté se objevily problémy s páteří a byl jsem odesán na mag. rezonanci, protože bylo podezření na nádor, naštěstí se to nepotvrdilo. Nakonec jsem státnice udělal a myslel jsem si, že to bude vše v pohodě. Najednou se mi začaly objevovat další problémy, po kterých mě můj perfektní obvoďák spolu s prof. Martiníkem oslali sad na všechna vyšetření která byla možná a nikdese nic neprokázalo. V ten moment sem si připadal jako hypochondr, protože po šesti letech jsem začal k lékaři chodit každý měsíc. V září jsem se přihlásil na další vejšku, že snad na vše zapomenu, ale ono ne. V únoru jsem s partou odetěl do Egypta, že budu relaxovat a tam jsem se poprvé setkal se záchvatem, kdy jsem nemohl dýchat, knedlík v krku, bušení srdce, pocení a bolest na hrudi. Nejhorší bylo, že jsem byl mimo republiku a nastal strach ze smrti. Po návratu jsem se zhroutil v zaměstnání a týden na to jsem si zlomil pádemz okna bed. obratel. Nyní jsem třetíměsíc doma a jsem na dně. Bojím se smrti, bolí mě na hrudi, buší srdce. Lékař mi napsal Neurol, který ber druhý den a nevidím žádné změny (1/2 tablety ráno,1/2 tablety večer) . Máte někdo s Neurolem zkušenosti, kdy a jak začnou působit? Díky

cauky lidicky,je smutne,ze to rikam,ale jsem rada,ze vas mam. Problem s uzkosti,ze ted se nadechnu naposled,pocit na omdleni zvraceni,buseni srdce,strnuti tela atd.,tak tomu se branim , ale stale mne to omezuje v zivote tak vic jak tri roky. Mam skveleho pritele,ktery je na drate 24hodin.Tato myslenka , ze vim ,ze je kdykoliv pripraven pomoci a byt u me,mne hodne pomaha.Stava se to i v aute kdyz jedu napriklad z prace a tak uz mam strach jezdit sama. Lexaurin neberu pravidelne,ale mam ho stale pri ruce protoze nikdy nevim kdy to prijde ale jak citim sebemensi priznak,okamzite ho beru a hned se sklidnim a muzu s nim i ridit.Nekdy mam takovej stav , ze uz nemam ani silu a urcitym zpusobem ten boj vzdavam tak,ze si v podvedomi reknu,ze uz na to kaslu a jestli mam umrit tak at umru a ono to pak nejak odejde samo.Lidicky neznam vas,ale strasne vsem fandim a jak nekdo prijde na to jak se toho hnusnyho stavu zbavit,dejte hned vedet.Drzim pesticky a jestli bude mit nekdo zajem, muzem se sejit na kafco a probrat zazitky a jak se tomu branit.

Ahoj zdraví tě Regi,přečetla jsem si tvůj článek a myslela jsem si že to píši já.Mám stejné problémy jako ty přesně vím o čem mluvíš.Jesli budeš mí t chuť tak si můžeme popovídat.Taky beru Lexaurin.Napiš budu ráda.Můj e-mail je [email protected] Ahoj

ahojky mam uplne to same ozvi se mi na meil a muzem se sejit.budu rada. [email protected]

Ahoj jak jsi na tom

Jak to tady pročítám tak docházím k závěru že nejspíš patřím mezi vás.Mě to začalo až po operaci hodně špatně se mě dýchá jak kdybch se nemohla pořádně nadechnout bušení srdce točí se mi hlava,bolestí za hrudní kostí,jen s tím rozdílem že nemám pocit zimnice nebo pocení,prujem nebo tak.. Tohle mě začalo až po operaci před necelím měsícem.Byla sem na plicním, interně a zatím vše je v pořádku dle lékařů.Ještě mě čeká jedno vyšetření a to celodeni EKG i když si myslím že tam bude také vše O.K.Když se zeptám proč se tak se mnou děje tak všichni se shodují na jednom prý je to tou narkozou.Dali mě Lexaurin.Ale nějak mám z něho obavy co sem tady si přečetla.Taky nevím co dál že bych byla v nějakém stresu ani moc ne ale nemužu tušit co moje podvědomí ma za lubem....

zdravim, léčim se na panickou ataku-uzkost a nikomu to nepřeju, dřív se mi dělalo zle denně, to už je naštěstí pryč. jsem bral neurol, který je ale návykový, potom jsem začal brát dogmatil, který se musí brát pravidelně a po něm už záchvaty přestaly. ovšem samozřejmě ne uplně, občas přijde zase pocit mdloby, bušení srdce. nemám rád takový ty výkřiky do tmy když někdo řekne neber prášky z toho se musíš dostat sám. Každý kdo si tím prošel ví, že bez leků to nejde! Doma mam jako první pomoc ampulky Apaurin, který když si vezmu zaberou do 2-5min. vůlbec nevim proč tuhle nemoc mam a kde se vzala ale dny kdy jsem měl každý den záchvaty jsou už naštěstí pryč!!! Přeju všem ať se z toho brzy dostanou....

Ahoj mám stejné problémi jako Ty chtěla bych se zeptat jestly apaurin se dá v lékárně koupit nebo ho musí předepsat psychia,je mi hrozně špatně nemá cenu o tom psát v příspěvkách jsem si vše přečetla a kdo si to nezažil na vlastní kůži ,nemá tušení co je to pro nás za utrpení,hezký den a předem děkuji za odpověd Zlatka

mam to samé už rok , lečím se různými léky, které si volí každý psychiatr jiné ALE CO CHCI VŠEM DOPORUČIT: požádejte o napsání APAURINU , jsou to malé lahvičky na pití a je to taková první pomoc dává se to i bláznům na zklidnění, zabírá během 2minut!!!!!!! mam je pořád u sebe a tím pádem ten strach není takový protože vím že kdyby něco tak to mam a stačí počkat 2 minutky a je to pryč. nic se za něj nedoplácí

Skuste zmenit prostredie, ja som zatial zistil, ze kombinacia zozonoveho smogu a stresoveho prostredia (teda hlavne v letnom velmi slnecnom pobdobi) moze zaprivcinovat nespavost a sekundarne vytvorit anxietu a depresie. SKuste si o tom pohladat na webe... vime, len, ze v horach sa mi nemota hlava.

Zdravím vás tady všechny. Podle času, kdy sem píšu tento příspěvek, vidíte, že dneska nemohu spát. Ty úzkosti a deprese myslím, že někde svou příčinu mají. Já jsem měla dost těžké dětství a mládí, hodně i těžších nemocí...ukřičenou matku a když umřel otec, tak jsem "do toho spadla". Zprvu jsem nevěděla, co se se mnou děje...protože ta úzkost přišla jako blesk. Je pravda, že jako děcko a v pubertě jsem měla neurózy, protože jsem nebyla vychovaná k sebevědomí, děsně jsem se podceňovala. Tak se zamyslete nad svým životem, v kterém okamžiku jste co těžkého prožili...Jenže, jak do toho člověk jednou "spadne", dokáže se z toho občas dostat, ale z mé zkušenosti - vrací se to. Možná by nemuselo, kdyby člověk pracoval na svém sebevědomí, nestyděl se chodit za psychologem...stačí pak nějaká nesnáz a člověk nic neustojí. Snažím se nic nebrat, ale v kabelce mám pořád Lexaurin...to už musí být, když si vezmu půlku. Doktorka mi říkala, že se má ale užívat jako "kůra"...to znamená asi týden až 14 dní. Kdo se tady bojíte návyku, tak za ten týden nebo dva žádný návyk nenastane. To se nebojte. Když bolí ruka, noha, všechno se dá vydržet, ale když bolí duše, to je to nejhorší. Já s úzkostmi bojuji asi třicet let, dá se s tím žít, ale je to humus...Dívkám, co tady řeší těhotenství můžu dodat něco pozitivního. Když já jsem byla těhotná, byla jsem ten nejklidnější člověk na Světě. V těhotenství jsem žádné úzkosti neměla. Je možné, že jsou tedy tyto psychické stavy způsobeny i nějakými hormony, jejichž hladina různě kolísá...o tom jsem už také četla. Takže, hodně štěstí vám všem - Jiška.

Mam stejne priznaky jako vetsina z tech co sem pisou - tlukot srdce, strach z infarktu, nasledne poceni, bolest ci pichani v hrudniku atd. Ovsem u mne je toto vsechno zpusobeno nadmernou a pravidelnou konzumaci alkoholu spojenou se znacnym nervovym vypetim v dusledku nespravneho partnerskeho souziti. Je tu nekdo, kdo ma stejne priciny techto stavu?

Ahoj, chtěla bych se tak připojit se svým názorem. Trpím panickou atakou asi 23 let, a nesmírně mne v poslední době rozčiluje, když někdo řekně, že má depku!!! Kdo nezažil, vůbec, absolutně neví, o čem mluví! Stejně jako žlučníkový záchvat nebo ledvinová kolika. Já jsem měla poprvé záchvat panické úzkosti na zakládě nepovedného těhotenství, kdy jsem přišla o dítě cca v 6. měsíci. Vyvolali mi umělý porod. Vše bylo v pohodě, zvládla jsem i to, že mne partner opustil. A když jsem se po návratu z nemocnice asi za týden s kamarádkou opila, druhý den jsem zkolabobala v buse a myslela jsem, že umírám. Bylo to nervové zhrocení. Od té doby jsem se začala bát EXISTOVAT. Bála jsem se dýchat, vyjít na ulici, usnout, že se neprobudím, všechny příznaky, co výše popisujete znám nazpaměť....Když si na to dnes vzpomenu, bylo to fakt strašné. A nikdo to nevěděl. Rodiče, kamarádi. V té době jsem se živila muzikou a profesionálně zpívala. Přepadal mne takový strach jít na jeviště, že mne jeden člen kapely pravidelně fackoval. Pomohlo mi to. Alle jen na to vystoupení. Strašně jsem bojovala, brala jsem nějaké stupidní léky, které mi předepsal můj obvoďák. Můj manžel, tehdy přítel, se snažil, ale vlastně nechápal, co se děje. Byly i dny lepší, ale také dny, kdy jsem měla takový atak 3x nebo 4x za den. Nejhorší byla rána...to bylo šílené. Já od svých 18-ti bydlela sama a probouzet se v prázdném bytě...fakt děs. Ale upřímně a na rovinu vám napíšu, že mého manžela to přestalo bavit. Když jsme tu 3x nebo 4x za den volala, ať honem přijde, že...přestávalo ho to pomalu bavit. Protože tomu nerozuměl, vůbec nevěděl, co se děje a proč. Snažila jsem se to nějak vysvětlit, ale...Zlepšilo se to úplně rapidně, nečekaně, zázračně...když jsem čekala syna. Nádhera!!!No a po porodu to začlo nanovo. Já třeba nedokázala ani přejít ulici a dojít naproti nakoupit. Fakt, jen 5 metrů přes ulici. Je pravda, že jsem se soustředila na dítě a to mi jakž takž pomáhalo. Já jsem třeba jela autobusem a musela jsem si číst nahlas, slyšet aspoň svůj hlas, abych se nezbláznila. No a k cestě busem...Protože má první ataka byla v buse, měla jsem neskutečný a panický strach jezdit busem. Takže jsem třeba ráno nechala několik busů odjet, pak nastoupila, vystoupila a do práce chodila dost často pozdě. A vůbec. Já nebyla absolutně schopna nikam cestovat sama, když mne někam poslali z práce, vymýšlela jsem si vše možné, abych nemusela, nebo jsem omarodila. Když byly synovi asi 3 roky, navštívila jsem psychiatra. Chodila jsem tam půl roku, ale změny nic moc. Začla jsem dělat i autogenní trénnink....Prostě ať nezdržuju, zásadní změna v mém životě nastala až před 3 roky, kdy jsem navštívila na radu známého psychiatra, který mi dost pomohl. Jednak přístupem, jednak léky. Stav se stabilizoval a ataku mám tak 2x, 3x do roka. Bohužel loni na jaře pan doktor tragicky zahynul a já ještě nenašla nikoho jiného, ale když si vzpomenu na to 20-ti leté neskutečné trápení..... Víte lidi, mně hodně pomohlo vědomí, že jsem převážnou většinu toho zvládla sama. A vy děláte to samé!!! Bojujete. Já vím, jsme jak DonChuanové bojující s větrnými mlýny. Pokud se nám uleví, je to možná malé vítězství...ale v zásadě veliké, obrovské!!! Ale s tímhle onemocněním nejde jen bojovat, je třeba ho léčit, nestyďte se, nepřemýšlejte, nekombinujte a neřešte a vyhledejte odbornou pomoc. Protože pokud to neuděláte, stane se z vás člověk obtěžující nejen sám sebe, ale taky své okolí. Nemůžete a nebudete každému na potkání vyprávět, co vás trápí a proč máte takové stavy. Nebo můžete....ale lidé, kteří nikdy nic takového nezažili to nepochopí, věřte mi! A můžou být jak chtějí blízcí, rodiče, manžel, manželka, přítel, přítelkyně.....Ještě bych vám doporučila že velmi dobré je nějaké cvičení, či fyzická námaha, kdy se do těla vyplaví endorfiny, to pomáhá. Bojujte lidi, to není nevyléčitelná nemoc, neumírá se na ni. Je to psychická porucha. A ještě jedna rada, dobře míněná. Neřeště, kde, jak a co má takový stav své kořeny a počátky. To může být dáno i gentickým zatížením. Ale...k čemu vám to bude? Budete obviňovat své blízké, že vám něco takového dali do vínku a ještě se více utápět v depresích a psychických potížích? Já vím, že se to těžko řekne - tedy napíše...ale neváhejte, vyhledejte lékaře a když budete mít pocit, že to není ono, tak jděte jinam. Věřte mi, že vítězství nad něčím takovým za pomoci léků a odborníka je pocit srovnatelný se zdoláním MountEverestu. A máte na to všichni, zvládnete to, a stojí to za to, nadechnout se a říci si: Tak jsem to dokázal - dokázala. Držím vám všem palce, nevzdávejte to!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! !!

Díky, díky,a ještě jednou díky ... moje trápení začalo taky po dlouhém silně stresovém období, kdy mě přepadly naprosto klasické příznaky ataky, následoval transport na pohotovost, kvanta vyšetření...a nakonec jsem zakotvila u jedné skvělé paní doktorky-psychitra. Jsem de facto nováčkem-léčím se půl roku, chvílemi je mi hůř, chvílemi líp. Začínala jsem na Seropramu-ten vůbec nezabíral, naopak mi úzkost snad ještě podporoval, ale to jsem zjistila až po 4!!!!!!! dny trvající atace, silných dávkách neurolu, hodinách zmateného pobíhání po bytě...však to znáte:-). Tedˇ beru Apo-Parox, nejdříve 20mg, posléze jsem se dostala na 40 mg denně. Neurol mám neustále při sobě, no sílu 0,25 jsem úplně vyrušila, balení jsem měla max. na týden. Apo-parox zabral, jakž-takž jsem schopná fungovat, navíc pracuju v lékárně, takže kolegové vědí, která bije a vycházejí mi maximálně vstříc. Ale proč vlastně píšu: chci vám všem tady poděkovat, protože jste mi neskutečně zvedli náladu. Ne tím, že se potýkáte s podobnou bestií, to nepřeju nikomu, ale proto, že jsem si díky vám ujasnila svůj postoj k sobě samé. Vždy ode mě byl očekáván maximální výkon na 150% výkonu ostatních...a já se sama svou touhou po dokonalosti dohnala k tomu, že jsem ho podávala a brala to jako standart...na úkor sama sebe. Došla jsem tak daleko, že jsem si zakázala spát víc, jak 4 hodiny denně, abych "to všechno stihla", relax, kamarády, čtení knížky, procházku se psem jsem si vsugerovala jako ztrátu času, "vždytˇto přece není potřeba"-a totéž jsem se snažila vnutit ostatním...takže jakmile odpočívali, měla jsem je za povaleče. Takže svoji úzkost jsem pak taky chápala jako selhání, nezvládnutí normálních starostí a\pěkně jsem se tady v tom pocitu viny plácala...až díky vám mi došlo, že je to jinak. Prostě moje vegetativní nervstvo si teď žije vlastním životem a skoro věřím tomu, že mi "oplácí":-) ty roky mého šílenství. Atˇuž jsem si to způsobila sama nebo ne, vy jste mi tu potvrdili, že nejsem blázen, exot, výstavní exponát do blázince nebo prostě jen posera. Budu bojovat, chci pokračovat v normálním životě, chci mít znovu tolik energie, jako před půl rokem, chci do všeho jít "prsama", chci se smát a blbnout jak jsem byla zvyklá. A ještě něco: nevzdávejte to!!!! vzpomeňte na dobu před onemocněním a uvědomte si, že ty šílené stavy-to nejste vy, to jsou jen ty zblblý nervy! smějte se jim, nadávejte jim, posílejte je do háje, ale nenechte se tím ovládnout...každého z vás by byla škoda. Držím všem pěsti, ať se té potvory zbavíme co nejdřív!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Zdravim všechny, je mi 23 let a před dvěma roky jsem se ocitla na psychiatrii s panickou úzkostnou atakou, dodnes nevím co to vlastně znamená. Začínala jsem na rivotrilu 3krát denněa k tomu jeden zoloft, nyní beru jeden rivotril a zoloft už jsem vysadila asi po měsíci po vrácení z nemocnice. Dnes se mi asi trochu stavy vrací, nevím nevyznám se motá se mi hlava a pocení rukou a nejistota, ani se to nedá popsat. Pře 14 dny na kontrole u doktora jsem dostala apo-parox, ještě jsem ho nevzala mám strach že mi nesedne nebo nevim, chtěla jsem vědět kdo s ním mám zkušenost at mi dá vědět....díky moc [email protected], budu vděčná

Zdravím, APO-PAROXu bych se nebál, zajednak lékař ví, proč vám ho předepsal. Já jsem bral tento lék 3 roky a už cca po měsíci jsem se začal cítit lépe a postupně se to zlepšovalo až k úplnému vyléčení mých potíží. Takže já mám pouze kladnou zkušenost.

pokud můžu poradit nebrat osobní zkušenosti mám z něho dráždivý tračník zkuste opravdu lexaurinjana

TAKY MI REKLI,ZE MAM NEUROGENNI TETANII,ALE JA SE ZASE KLEPU A STRASNE ME BOLI HLAVA.DAL MI HORCIK,CITALOPRAM A RIVOTRIL

Martiko chtěla jsem Ti napsat že mám stejné problémy jako ty. Užívám stimuloton 50 mg. a doufám že mě pomuže . muj problém je ale i v tom že nechodím na žádné sezení s psychiatrem .nikdo otom totiž neví a bojím se že by to prasklo.

Nazdar lidicky je dost mozne ze mam stejne priznaky jako vy uz asi tak 2 mesice se mi toci hlava huci mi v usich boli me hlava citim se jako bych byla ve snu.... porad mam stavy jako bych se mela slozit obcas brecim prosla jsem spoustou vystreni a vsechno v poradku porad hledam nejakou diagnozu ktera by se prdobala mym stavum a najdu vzdy jen HIV Chlamydie a tak po precteni prznaku se porad sleduju a sleduju jestli nemam zvetsene uzliny 10x denne si merim teplotu porad se prohlizim mam velice neklidne spani kdyz si lehu sevre se mi hrdlo a je mi spatne zacnu se klepat zimou nebo nevim cim to je...mam hrozny strach ze mi neco je ted cekam na vysledky testu HIV a nevim co mam delat to cekani je nekonecne...PORADTE MI PROSIM...

Ahojte všem, už asi dva měsíce trpím velkou úzkostí a depresemi, je to z toho věčného čekání na lékařské vyšetření, která jsou tak zdlouhavá, že jsem musela zajít už i k psychiatrovi, protože jsem se z toho čekání psychicky zhroutila. Mám strach, že trpím roztroušenou sklerozou. Zatím nemám žádné výsledky, ale doufám, že se nic takového nepotvdí a budu moci normálně fungovat...

ahoj.Evo.To jsem ale rada ze se nekdo ozval.napis kdyztak adresu icq,jestli mas nebo neco jineho jo??Budu se moc tesit papa.

Vzkaz pro moni....nejlepší by bylo v klídku někde pokecat ,odkud jsi??? A mail mám [email protected]ěším se Eva

rok před tím než jsem se zhroutila mi bylo špatně,vysoký tlak,nespavost ,bušení srdce,pláčů ,panika,šílený tlak v hlavě,nezájem o nic,únava,42 let,4děti,byla jsem jak robot.chodila jsem k psychiatrovi ,hlava lepší,tělo zradilo.je mi nyní 45 let jsem po operaci rakoviny štítné žlázy,beru zvýšené dávky letroxu a jiných léků na tlak ,ale hlavně na nervy,coaxil a lexaurin ,jsem v invalidním důchodu,mam problém potkávat známé,třesu se,hlavně večer,ale už se dokážu zasmát.vše mě rozhází,ale doma mi to nevěří jsem na to sama když mám záchvaty bušení ,tlaku vys.,tlaku v hlavě.dokonce nosím posvěcený křížek,nejhorší jsou děsivé sny

Zdravím Vás všechny na tuhle stránku jsem narazil náhodou je mi 17 a už dva týdny beru Citalec a Lexaurin pocity jako že chytim infarkt,špatný dejchání a tak podobně mam už jen občas ale je to hrozný děsím se toho =( byl jsem v nemocnici dělali mi kdejaký testy a pak u mě byl psycholog a poté jsem skončil u psychiatra nikdy bych nevěřil že může s tělem takhle mávat psychika Já si pořád myslim že mi něco je ale podle testů jsem v pořádku prý.Je to vážně na hlavu =( mějte se tu

Po přečtení vašich příspěvků mě trošku uklidnilo, že nejsem sama. Jen mám ten problém, že jsem nějakou nevysvětlitelnou úzkostí začala trpět posledních 14 dnů a teď se to vystupňovalo tak, že už mám tento stav v kuse. Navíc jsem těhotná v 23. týdnu. Nedá se to zvládat, byla jsem už i u psychiatra a ten mi předepsal antidepresivum Asentra 50, půlku denně. Na miminko by to nemělo mít snad velký vliv. Bohužel prý tyto prášky zabírají až tak za 10-20 dnů. Mám strach, že do té doby se asi zblázním, protože ten stav se nedá vydržet....Nemáte někdo podobnou zkušenost, že by se u někoho projevil takový druh nevysvětlitelné úzkosti a čímdál víc se stupňoval?

Ahoj lidi, před jedenácti lety,po porodu mého druhého syna se mi občas zatočila hlava.Pak se to stupňovalo,vyšla jsem třeba ven a musela jsem se vrátit domů,protože jsem měla pocit,že sebou někde švihnu.Zesílilo to,když mi zemřel otec,měla jsem ho moc ráda,s matkou jsem si nikdy nerozuměla,ta když se dozvěděla,že její bývalý manžel zemřel,neskrývala svou radost dokonce ani přede mnou i když věděla,že jsem s otcem měla silné pouto. Měla jsem čím dál častější závratě,bolesti hlavy,nechuť do čehokoli.Dost mně to obtěžovalo,ale nijak jsem to neřešila,pořád jsem si myslela,že jak to přišlo,tak to zase zmizí.Nezmizelo,asi dva roky nato se můj stav zhoršil natolik,že jsem měla panickou hrůzu z čehokoliv.Nechodila jsem ven,neustále jsem běhala po lékařích,všude mně musel vozit můj přítel,protože sama bych nikam nedošla.Měla jsem dokonce strach ze všech zvířat,nejvíc psů a to i těch malinkatých,přitom jsem dřív mívala pověst psí mámy,pejsky jsem milovala,no a to mně fakt vyděsilo.Nemohla jsem ani jezdit výtahem,měla jsem fakt fobii úplně ze všeho.Asi po roce lítání po doktorech,jsem konečně zjistila co mi je.Pak začala léčba,doktor mi napsal magnezko a nějaké prášky,prý je to novinka a velice účinná,výsledky se dostaví do čtrnácti dnů.Byl velmi vtipný,škoda že jsem ve svém stavu na vtipy neměla náladu.Po prvním prášku se mi udělalo divně,ale po druhém už to bylo šílené,dostala jsem jakousi divnou křeč do celého těla,polilo mě šílené horko v oblasti ramen a krku jsem měla pocit,že mi tam někdo přiložil nažhavenou žehličku a na poště už jsem o sobě nevěděla.Prášky jsem okamžitě vysadila a když jsem to lékaři přidalší návštěvě řekla,přesvědčoval mě že to není možné,ale je pravda že pak už jsem o těch lécích nikdy neslyšela.Pak jsem od jiného lékaře dostala neurol,ten sice trošku zabral,ale zase jsem byla stále dost utlumená a to jsem si při dvou dětech nemohla dovolit.Všechny prášky jsem vysadila a dál jsem brala jen magnezium.Je paradox,že z toho začarovaného kruhu mi nepomohli lékaři,ale úplně cizí člověk.Seznámili jsme se přes internet,zpočátku jsme si jen psali,ven jsem pořád moc nechodila,jen v nutných případech.Jenže on trval na osobním setkání,tak jsem se přesvědčila,že jedno kafe snad zvládnu(já kafe nepiju,mám z něj infarktové stavy,takže jeho kafe)Ten člověk se ukázal jako velmi milý společník a já jsem si po telefonátu mého přítele,kterého zajímalo kde jsem tak dlouho,protože byl zvyklý že pořád sedím doma uvědomila,že je jedna hodina ráno a já jsem strávila pár hodin mimo domov a vůbec mě to netrápí,naopak je mi dobře jako už dlouho ne,žádné závratě,které už jsem mívala čtyřiadvacet hodin denně a pomalu jsem se tím už učila žít,žádná bolest hlavy,nervozita,prostě vůbec nic.A tak jsme se scházeli častěji,brával mě s dětma na výlety a já jsem to najednou všechno zvládala mnohem líp.Začala jsem si zase pomalu zvykat na svět kolem sebe,na lidi,zvířata,prostě na všechno,co už jsem pomalu přestávala znát.Bylo to úžasné,po tolika letech zase příjemný pocit volnosti.Dnes sice nejsem stoprocentně v pohodě,občas bulím jak želva a nevím proč,jsem podrážděná,unavená a protivná,ale snažím se na sobě pořád pracovat a nevzdávám to.Je pravda,že jsem díky této nemoci přišla o kamarádky,taky není divu,když jsem tak dlouho žila v izolaci,ale snažím se najít nové,tak snad se mi to podaří.Všem vám moc fandím,aby jste se z toho dostali a hlavně to nevzdávejte,já vím,že to zpočátku vypadá hrozně beznadějně,ale dá se toho zbavit.Ahojky,mějte se moc hezky

AHOj, pred 3 roky ,jsem mela stejny problem. Celej rok ,jsem se trapila, zacala jsem brat citalec a moc me pomohl. stale ho beru a jsem v pohode.

Ahoj,beru Citalec a Rivotril,celý život jsem měla dost zvýšenou chuť k jídlu,ale teď po braní těchto léků:Citalec 20 jen 1x ráno,Rivotril 1-1-2 jsem za 6týdnů zhubla 8kg,takže se můj stav ještě zhoršil díky úbytku váhy,vážím 46kg a měřím 155cm,což by nevadilo jsem sice štíhlá,né hubená,ale zvýšil se mi třes rukou,bolí mě hlava, nemám chuť k jídlu celý den,jen večer,než jdu spát,tak něco málo sním.Prosím,napište,zda máte někdo taky problémy s nechutenstvím,při braní těchto léků.Špatně mi není,jen nemám potřebu jíst,mám obavy,abych nehubla dál a to by určitě mému zdraví neprospělo.K lékaři jdu na kontrolu ta 3týdny,uvidím,co mi řekne on.Tyto problémy jsem měla i při užívání Prozacu,tak mi ho musel vysadit.Napište,díky

Zdravím vás všechny jak to tak vidím tak hodně vás má stejné problémi jako já pocity na omdlení bušení srdce a tak dál.Mě tyhle stavy trápí už asi 3 roky ale snažím se s tím žít bral jsem taky antidepresiva ale moc mě nepomáhali tak jsem je visadil je to jenom všechno ve vaší hlavě,váš mozek vám vyšle špatnej signál do těla že omdlíte atd.a tělo na to pak reaguje.Základ je so tomu postavit čelem a říct si že je to jenom hnusnej otrava ve vašem těle a nemá šanci přežít.Zabite ho tím že si budete neustále říkat že je to ubožák který na vás nemá šanci zabíte ho je to všechno jenom o psychyce.Mě třeba hodně pomohla knížka MOC PODVEDOMI od Dr.Murphyho a taky mě pomáha sportovat a pořát něco dělat nejhorší je když se tomu podáte bojujte stím a ono to jednou přejde!!!!!!!!!Věřím že to jednou všihni zvládnem a budem žít jako dřív věřte to mu taky!!!!!!Držím všem moc palce

Ahoj Davide,ja take nic nejim,žadne antidepresiva.Prosím co je to za knížku??A jak ti pomohla??Trpim stejne jako ty ,nebo jako vetšina tady.Děkuji za odpověd Papa.

Ahojte ,latentní tetanii, bohužel mám 3 roky. Z ničeho nic , jakmile jsem jela kamarádovi na pohřeb, jsem večer nemohla usnout, šílený tlak na hrudi , třes, zimnice, točení hlavy , vykřivené a ztvrdnuté ruce .100% jsem myslela ,že mám Infarkt. Zavolala, jsem záchranku ve 2 v noci a napíchali mě magnézko. V tu chvílí mi bylo nádherně. je to už 3 roky ,ale je období třebas pul roku Nic, ale někdy týden v kuse vnitřně zúžená ,divný pocit. užívám jen magnesium ,jak je mi hůř vyšumím si vápník , dýchání přes sáček , pustění hudby. Mám předepsán Neurol ,ale ten ,jsem měla snad jen 1 x. Snažím ,se ho nebrát . Přeji Vám pevné nervy .Pa

Ahoj Bibus,chci se zeptat jestli ti pomáhá ten vápník a magnesium a jaké bereš??Mam take takove problemy,žádné prášky nejim Raději.Je to hrozné..Děkuji moc .

Jo ten vápník mi hodně pomůže ,zrovna když to na mě jde ,ihned si ho vyšumím - kupuji zásadně jen z lékarny !! - Calcium šumivý 20 tablet v tubě. A tabletky Magnesii lactici 0,5 GLO .

Ahoj lidičky před pár týdny na mě přišla úzkost a strach ze smrti až silné píchání v celém těle. Lidičky bojuji jak se dá a je to opravdu hlavou.Snažte se nepoddávat pocitům,které nejsou pravda,také stím bouji/směv tím to jde nejlépe/Chtěl bych se zeptat zda je zde někdo s OV?

Také jsem do toho spadl. Myslel jsem si, že před rokem vyléčený dráždivý tračník (profesní stres 3 roky) je to nejhorší, co mne potkalo...Pcha, mrcha panika mne dostala...Stejně jako vy bušení srdce, mravenčení,dýchání jak lokomotiva...Neustále jsem se sledoval, až jsem si paniku přivolal...Věřím, že pohyb, opět léčitel - akupunktura a víra v lepší dny mne pomohou. Koupil jsem si od léčitel Jonáše čaje na nervy, v kapse nosím horčík , kalcium a když bude nejhůř tak neurol...Stejně jako Vy všichni pocity, které nikomu nepřeji, mám všechno, co si mohu přát krásnou,milou, hodnou a chápavou ženu,7mi letého Špunta, dalšího na cestě, zajímavou práci, už umím i odpočívat, ale někde to ve mne stejně spalo a když jsem si myslel, že je klid, udeřila na mne ...MRCHA PP. Jsme aktivní lidé, stále někde po horách, ve skalách, čistíme hlavy, ale jak zde píšete ...moc přemýšlíme a máme se na ni MRCHU PP "vykašlat tím ", že se jí vysmějeme , holt jsem si ji k sobě pustil...Tak teď zatnou zuby a věřit..Díky všem, kteří sem píší, alespoň má člověk pocit, že v tom není sám.Hodně štěstí a víry ....

Ahoj Luboši,chtěl bych se zeptat,zda chodíš do práce.Já mám taky báječnou přítelkyni již tři roky a tím jak je mi těžko,tak mi okolní svět připadá zvláštní.snažím se nic nebrat.Beru neurol na spaní a vymýšlet cokoli,abych na to nemyslel.také chodím k homeopatce a na akupunkturu.Jsem rád,že si aspon tady můžu z někým popovídat.Hledám kamaráda se kterým bych mohl o tom mluvit.ahoj

Ahoj, napiš mi na [email protected] Poklábo síme, svěříme si svoje slabosti a uvidíš, že bude líp. Mám další zkušenost s přírodními léky, nechal jsem si proměřit celé tělo metodou léčitele MUDr.J.Jonáše ...a vyhodnocující technika u paniky, stresu pískala (vyhodnocovací tón pro souhlasné stanovisko k problému) o sto šest. Dostal jsem přírodní léky na nervy a čištění těla - bioinformační technologie - a úžasná úleva hned druhý den...Jen čištění těla bolí a je celkem nepříjemné, ale věřím, že vše zdolám...Beru vše týden a teď se spíše ozývají staré věci šizeného těla. Podotýkám, že je to běh na dlouhou trať , i tímto způsobem minimálně jeden rok a poté už doživotně čistit tělo a ducha .... Luboš

Ahoj Luboši prosím tě můžeš mi poradit jak sis vyléčil dráždivý tračník?Moc by mi to pomohlo.Děkuji Dana

ahoj prosim nemate nekdo zkusenosti s antidepresivama asentra50....beru ji na uzkust panickou beru ji asi 13 dni a nic moc jsem jak na kolotoci a celkove je my divne ale obcas v pohode tak nevim jestli mam vydret anebo to prestat brat a skusit to jinak treba prirodne..a mate nekdo skusenost kdyz prestanete brat ty anti.po delsi dobe tak jak se citite po vysazeni bojim se aby se to nezhorsilo a tenh prvni tyden po vysazeni je pry docela mazec tak dejte vedet prosim beru je prvne a nevim jestli mam vydrzet nebo ne a moc diky .....jo a beru zatim trictvrte tablety mel bych celou ale uz takhle je to kotel ......

Dobrý den, viz shora moje krátké postřehy, přípravek STRESON+ další dva nevím, jak se jmenují - JEN PŔIRODNÍ léčiva od MUDr.Jonáše, ale nejdříve projít poradním sezením s poradkyní-proměřením těla, více najdete na jeho stránkách.... Pěkný den. L.

asentru jsem brala krátce, není po ní orgasmus a žádné antideresivní účinky jsem nepozorovala.Nedoporučuju vysazoval antidepresiva, jen pod dohledem lékaře a stejně je riziko že skončí člověk v léčebně.

Ahoj, taky mně něco podobného trápí, v záchvatu mi pomáhá cucat halls extra silný, mluvit s manželem o tom o mých pocitech, snažit se zklidnit, nelítat po bytě, nemyslet co bude, ale říkat si to za chvilku přejde zas bude dobře a vzít si hned půli lexaurinu

ahojky prave jsem cetla vase pribehy a je videt ze nas s takovym problemem je dost take jsem prozivala to same strasny strach podlamovani nohou buseni srdce . bala jsem se jit do prace do obchodu chtela jsem umrit dostala jsem remood 20mg neurol a asi po dvou mesicich se mi ulevilo beru to tri roky ale take prijde den kdy mi je na nic. ted mi zjistili vysoky tlak tak beru gopten a strasne mi to stve nerad uzivam leky ale psychika je opravdu neovlivnitelna jeste kdyz je clovek hodne citlivy

Ahoj našla jsem tyto stranky poprvé a jsem ráda. Rok mám úzkosti a pocity strachu, že se mnou není něco v pořádku , že jsem nemocná ,samozřejmě jsem byla na spoustě vyšetření a nic se nenašlo,bývá mi špatně od žaludku ,pocity na omdlení, svírání a pálení na hrudi, pocity na omdlení .Rok beru citalec 20 mg ,bylo to asi 9 měsíců celkem fajn, pak mě ho snížila lékařka na 10 mg a vše se vrátilo zpět. Za 2 dny jsem obědnaná k psychiatrovi , tak doufám ,že se vše zlepší.

Od začatku roku trpím silnou depresí,velice mě pálí chodidla a ruce.Beru cipralex,neurol a vitamin B Chodím do prace ale někdy je to k nevydržení.Nechci byt zavislý na lécích.Ma někdo s tím to stavem zkušenost a jak proti tomu bojuje.Poradte,děkuji za odpověd

ahojky měla jsem stejné problémy jako ty akorát jsem měla pálení celého těla brala jsem léky SERTRALIN HEXAL 100 apo dvou měsících to bylo ok. Ted jsem v jiném stavu a léky už neberu od listopadu a stavy se mi vrátili tak mám strach kvůli miminku .Ale vydž zabere to musíš to brát pravidelně a začni cvičit čauky